Překvapivá návštěva

 Máme malou chatičku ze dvou stran obklopenou lesem. Zahrada, kde se nachází je oplocena, jsou zde záhonky s květinami, ozdobné keře i stání pro auto. Já sem většinou jezdím vlakem, i když se od vlakové stanice pěkně projdu. Minulý týden mě čekalo zajímavé překvapení. Asi v polovině cestičky od brány k chatce mě zaujalo sedící zvířátko na schodech při vstupu do chatky. Že by kočka? Nebylo by to nic nového a zvláštního, protože zdivočelé kočky se zde často pohybují. Ale nyní by šlo o poměrně velkou kočičku. Tak tedy pes????

Zastavila jsem se a chvíli jsme - já i to zvíře - na sebe soustředěně hleděli. Zvířátko to nevydrželo a sešlo se schodů, otočilo se ke mně zády a dalo se na pomalý odchod a mně bylo jasno. Ten huňatý ocas.....

Honem jsem vešla ve vší tichostí do chaty, popadla mobil, skočila k oknu a hledala lištičku, aby mně neutekla, protože jsem byla přesvědčena o tom, že mně nikdo neuvěří, že na naší zahradě se procházela krásná liška.

Uvelebila se kousek od chaty v trávě.

 Opatrně jsem poodhalila závěs na okně, a přes síť na mouchy jsem začala fotit.

Krásně mně pózovala, ale byla ostražitá a vedla mě v patrnosti.

Pak se zadívala vzhůru k oknu, věnovala mně ještě jeden pohled a v klidu a znuděně odkráčela.

Tak "Liška Bystrouška" i v našich končinách.

Překvápko na cestě

 Každou středu nás pravidelně chodí partička osmi "turistek" na malé výšlapy. V okolí našeho bydliště jsou krásné lesy a malé kopečky, říčky, rozhledny a spousta zajímavých lokalit, takže máme na výběr. Naše trasy jsou tak do deseti km, abychom to při našem věku v pohodě zvládly. Samozřejmě nejde o žádné sportovní výkony, ale pro nás o spíše společenskou událost, kterou si vždy zpestřujeme nějakým dobrým "mlsem". O zážitky tedy není nouze. A ten poslední bylo setkání s malým tvorečkem, kterého zatím žádná z nás v přírodě ještě neviděla.

Poznali jste mloka skvrnitého?

Tento tajemně vypadající živočich je aktívní většinou v noci, takže ve dne je možno se s ním setkat pouze tehdy, když je zamračeno a prší, A ono ten den bylo opravdu mocně zataženo a mrholilo. 

Žlutý vzor je pro každého mloka jedinečný, podobně jako jsou jedinečné otisky prstů pro každého člověka. Mlok skvrnitý je největší ocasatý obojživelník v České republice. Patří k ohroženým a zvláště chráněným živočichům.

Na naší pětikilometrové cestě  Bukovanským údolím jsem se s tímto tvorečkem setkaly celkem sedmkrát. Musely jsme soustředěně hledět na cestu, protože naše kroky ho vůbec nevyrušily.

 Ochotně každý pózoval při focení. 

Ale určitě bych nedoporučovala se s tímto tvorečkem moc kamarádit. Je totiž jedovatý. I když jeho jed není pro člověka příliš nebezpečný, pokud tedy nejste alergik a jed se vám nedostane do úst nebo do očí.

Tak to bylo naše překvápko na cestě.

Odešla....

 ...za duhový most. Moc to bolí.

A zde čeká na setkání.

Kočičí dárečky

 Že jsme kočičí rodina, tak to je všeobecně známo. I když v současné době se počet kočiček mocně zmenšil, pro manžela jsou vším.  Na prvním místě jsou jeho kočičky, pak dlouho nic a poté vše ostatní. A možná právě proto, když nám chtějí naši blízcí, přátelé či kamarádi udělat radost, tak volí kočičí dárečky.

A tak Vánoce a přelom roku byl příležitostí pro kalendáře na rok 2024 s obrázky koček.

Stěnu nad PC zdobí ještě dva nástěnné kalendáře s kočičí tématikou.

Moje moc milá kamarádka nám udělala velkou radost příjemnými, jemnými polštářky s fotečkami kočiček.

A takovéto dárečky jsme našli pod stromečkem.

A tento vánoční kolotoč byl dárek dovezený z předvánoční Itálie. 

Jako kdyby dárci tušili, že bude brzy pro nás světýlkem za Kuličku, která 2.ledna odešla za duhový most.

A tato kočička je malou ozdobičkou na stromeček. Nevím, jakou technikou je dělaná.

Připomíná mi to paličkování, ale určitě dělané ne ruční technikou.

Ale i tak se mi moc líbí.

Odešla.....

 ......za Duhový most. 

Naše nejmilejší, nejchytřejší, nejmazlivější, nejpřítulnější kočička Kulička.

Zůstanou jen vzpomínky.

Její oblíbené polohy při spaní.

V létě. Když bylo vedro.

Na pozorovatelně.

Už jsi opět plná síly, zdraví, v teple a pohodlí....

Jen nám ten nový rok začal velmi smutně!!!!

Kdo u nás bydlí

 Jsme "kočičí famílie". To je všeobecně známo. Současný stav je - tři kočičky. ale byly doby, kdy u nás bydlelo i sedm kočiček. To bylo tehdy, když se narodila koťátka. A samozřejmě, že k nám chodí i cizí kočky asi ze sousedství na stravu. Ale nám to nevadí.

Ale našli byste u nás i jiné zvířecí obyvatele. V loňském roce jsme měli v jezírku žabku, pravidelným večerním strávníkem je ježeček a na ve foliovníku přebývají ještěrky. O stehlících na slunečnicích a strakapoudovi s vydlabanou dírou a hnízdečkem ve třešni nemluvě.

Ale máme i jiné zvířecí obyvatele, které mně vždy docela vyděsí. V loňské roce jsem v srpnu po sklizni dávala do pořádku jahody. Stříhala jsem uschlé listy a plodnice a levou rukou rozmělňovala velké hroudy hlíny. Byla jsem zabrána do svých myšlenek a nedávala pozor a nedívala se, co beru do ruky. Najednou jedna hrouda byla jakási jiná. Byla měkčí než předcházející, měla jinou teplotu a najednou se mi v ruce pohnula. S výkřikem jsem ji upustila a najednou na mě koukala dvě očka. Nebyla to hrouda, ale krásná velká ropucha.

Byla jsem z toho natolik překvapená, že jsem ani nestačila dojít pro foťáček, abych ji zvěčnila.

Této ropuše se u nás natolik zalíbilo, že si našla obydlí u nás i letos, a to v myší díře. 

Vždy na mě vykoukne a už o ní vím, takže mě neděsí, tak  jako v loňském roce.

 

 Je to zajímavý obyvatel naší zahrádky.

 Ale do ruky bych ji nechtěla už vzít.

 I když  vzít si do ruky malého skokánka mi nikdy nedělalo žádný problém.

 Tak krásné dny, milá ropucho u nás a přines nám štěstí!!!!

Pelíšky.

Pejskovi můžete pořídit či koupit pelíšek a dát ho na určité místo a on ho bude s radostí využívat. To kočce neee. Alespoň těm našim určitě ne. Jsou svéhlavé a umíněné a místo k odpočinku si vybírají samy. Po určité době ho vystřídají. Zatím jsem nezjistila, jak dlouhý je ten interval. Můžete jim to místo zakazovat, ale ony se tam opět vrátí. A někdy jsou to místa kuriózní a z mého pohledu ne vůbec pohodlná.

Naše, nyní šestiletá kočička, jménem Kulička, je ve střídání míst k odpočinku přebornice.

 Jednu dobu okupovala odpadkový koš v kuchyni.

Poté si zamilovala koupelnu. A také zvláštní polohu na okraji vany.

Po vaně přišlo na řadu žebříkové topení a sušák na prádlo.

Jednu dobu zase se svou sestřičkou vyhledávaly k odpočinku kraj linky v kuchyni.

Trávit odpočinek se jí líbí i venku na opoře pro vinnou révu.

No, a když manžel nechá na chvíli otevřenou garáž, tak boční zrcátko auta je její.

Tak to je naše Kulička a její pelíšky. Její sestřička je na tom podobně.

Ale o tom zase někdy jindy.

V pravé poledne

 Bydlíme v malém domku se zahradou na konci obce podél rušné silnice. Za zahradou jsou už pole a  mez, která je zarostlá různými dřevinami, trávou, plevelem. Nikdo se o ni nestará. K nejbližšímu lesu je to 2,5 kilometrů. Proč to všechno píši???

Vraceli jsme se autem z nákupu z okresního města a jeli pomaličku kolem té meze. A prohlíželi jsme si v jakém je stavu. Najednou mě tam upoutaly dva hnědé "fleky" Říkám manželovi: "Jeď pomalu! Co to tam je? To jsou něčí psi, kteří utekli? " Vůbec néééééé...To byli srnky.

Po příjezdu domů, beru foťáček a opatrně se  vracím podél silnice k mezi. A už ji vidím. Jezdící auta jí vůbec nevadí, ale mě zaregistruje okamžitě a reaguje strnulým postojem.

 Pomalu fotím. Nechci ji vyplašit. 

Najednou se objevuje i druhá srnka a pomalu se dávají na ústup. A hele! Ještě je tam i třetí srnečka.

To vše v pravé poledne, u rušné silnice a na kraji naší obce. 

Neuvěřitelné!!!!

Najdi kočku

 Pejskovi můžete pořídit pelíšek. Bude tam šťastně trávit své odpočinkové chvilky. Ale u kočky to není možné. Alespoň u těch našich neeee. V žádném případě. Naše kočky si volí k odpočinku nejrůznější a doslova bizarní místa. Jakmile se objeví nová krabice, třeba z obchodu, hned je jejich. Není problém spát na lísce, kde se suší ořechy, na rádiu, na odpadkovém koši či na topení.

 I s hlavou dolů.

A nebo u kuchyňské linky a nebo ve vaně, kde jsem si dala vysušit mokrý deštník.

Nikde také nesmím odložit při příchodu z venku svůj baťůžek. Hned je obsazený.

I krb je oblíbené místo.

Ale nyní přišlo na řadu jiné místečko.

Z mého pohledu absolutně nepohodlné. A vůbec našli byste tam naší Kuličku?????

Naše Kulička si našla pro svůj odpočinek kovovou mříž, která je oporou pro vinnou révu.

A je tam absolutně spokojená.

Zkrátka kočkám se moc poroučet nedá. Jsou to osobnosti!!!!

Kočičí řeč ještě jednou

 Obrázky k minulému příspěvku - Kočičí řeč - jsem si vypůjčila z knížky "Kotě v domě", jejíž autorkou je Hannelore Grimmová, odbornice na chov koček.

A zde jsou podle ní správné popisky k jednotlivým obrázkům.

Tak co, určili jste správné odpovědi? 

Pokud máte nějakou dobu doma kočičku, tak určitě ano!!!

A pokud byste si chtěli nějakou pořídit, tak mějte

na paměti, že....

-kočka není hračka, zejména ne pro děti

- se možná budete muset o ni starat dalších 12 - 18 let

- k úplné spokojenosti potřebuje kočka nejen péči, ale i rozptýlení

- chov kočky stojí peníze a čas

- kočka není náhražka psa. Můžete ji vychovávat, ale ne cvičit

- kočky mají drápky a srst a jsou neobyčejně hravé a k jejich hře často slouží zařízení vašeho bytu

- kočka není elegantní doplněk jen proto, že je to v módě