Sklizeň

 Asi jsem jiná, než všichni zahrádkáři a sadaři, ale to slovo nemám moc v oblibě. Budu raději pracovat na zahradě, rýt, okopávat, vytrhávat plevel, ale zpracovávat úrodu, to mně jaksi nepůsobí radost. Většinou to začíná jahodami. Těch letos nebylo mnoho, hodně jsme jich užili jen tak na mls, takže džemík byl jen jednou. Poté kupodivu přišly na řadu meruňky. Na jaře se zdálo, že opět už třetím rokem vše pomrzlo, ale nebylo to tak.

Máme 4 stromy,  na kterých meruňky postupně dozrávaly.

 A tak jsem rozdávala, zpracovávala, dělala knedlíky, lívance a zkrátka meruňkovala. Devět várek marmeládky - džemíku.

Poté nastoupily fazolky. máme je rádi jako přílohu k masu a nebo pěkně na smetaně.

 

Samozřejmě, že postupně dozrávala rajčátka a papriky, a tak opět s nimi do sklenic na zimní časy.

Papriky jsou plněné zelíčkem a moc chutnají manželovi.

No, a nyní nastupují ostružiny. Ale marmeláda z nich je opravdu nejlepší ze všech marmelád.

Padají jablíčka a švestky. A za nedlouho dozrají dýně hokaidó.

Takže o zábavu mám postaráno a tvoření zůstává stranou. 

Ale moc mně chybí.

Čas levandule

 Několik keříků levandule mám na své zahrádce už několik let. Ale stále ještě nevím, kdy je ten správný čas na její sklizeň. Je mně líto tu voňavou krásu předčasně otrhat, i když vím, že když ji otrhám, levandule vykvete znovu.

Navíc na dělání paliček musí být stonky levandule krásně měkké a pružné.

Pokud ji budu mít jako náplň do pytlíčků, motýlků či panenek, tak je to úplně jedno.

Takže začnu sklizeň a budu po týdenní pauze opět pokračovat ve výrobě levandulových voněk.

Tyto panenky dělám strašně ráda.

A tak přeji krásné letní dny s vůní levandule.

Co mě zaujalo...

 Konečně jsme vypadli na 5 dní z našeho zahradního stereotypu - zalévání, ,vytrhávání plevele, zpracovávání dozrávajícího ovoce a boje se škůdci, kteří nám nepřejí úrodu. Počasí nám zrovinka moc nepřálo, ale koupání v teplé termální vodičce ve Velkých Losinách bylo příjemnou odměnou za to neustálé snažení. Ale i pět dní je dost na to, aby si zahrádka opět řekla o svou péči, a tak je to tu nanovo. 

Další strom se chystá vydat svoji úrodu.

Petunkám déšť moc nesvědčí.

Muškáty naši nepřítomnost docela přežily.

I ty do růžova.

I kala zdobí náš dvoreček.

A závěrečný pozdrav od hotelu Diana ve Velkých Losinách.

Dnešní dny....

....nějak strašně rychle utíkají, což se mně nelíbí. Nejdříve velká vedra a sucho a denní večerní hodinové zalévání rajčat a skleníku a foliovníku. Poté nenadálé ochlazení a déšť a mokro, že do zahrady není možno vkročit. Nicméně sklizeň, /kterou moc nemusím/, začíná. Po jarních mrazech se zdálo, že opět už třetím rokem budeme bez meruněk. Ale najednou se to na stromech začalo barvit do žluta. Jeden ze stromů, který má meruňky jako tenisáky, do půlky zmrzl. Tak alespoň jedna bedýnka - na chuť.

Další strom také příjemně překvapil, ale byl cílem nenechavých včeliček, a tak každá meruňka byla několikrát nabodnuta, a poté se hned začala kazit. Takže byla marmeláda /džem/, lívanec a zbytek do bečky.

 

Ale všem dnům není ještě konec. Třetí strom, nechce zůstat zahanben, takže ještě něco bude.

I kytičky mně dělají radost. Tak třeba ismen. Ale moc rychle odkvetl.

Začínají lilie. Já miluji tu krásnou, bílou, voňavou.

I tato se letos vydařila.

 A začínají kvést i barevné lilie.

Tak jsem zvědavá, jaké barvičky budou. 

Pěkné prázdninové dny přeji.

Když svíce začnou kvést

Tak na to  se vždycky moc těším.

Těmi svícemi je exotická rostlina zvaná eremurus a česky liliochvostec. Název se skládá ze dvou řeckých slov eremos=poušť, protože pochází z okrajů pouští v Asii a oura=chvost, ohon, protože je dlouhý, až 120 cm. U některých druhů až 300 cm.

Jeho květy u nás můžeme spatřit v červnu až v červenci.

Jsou to rostliny vytrvalé s křehkými hlíznatými kořeny zajímavého vzhledu (připomínají mořskou hvězdici).

Sází se počátkem podzimu v období vegetačního klidu hlízky, do jámy hluboké alespoň 30 až 50 cm. Na jejím dně by měl být písek, jako drenáž, kterým pak posypeme kořeny i seshora. Samotná hlízka bude tedy asi 15 cm pod povrchem. Jámu zasypeme propustnou zeminou. Protože se mně hlízky hodně rozmnožily, tak jsem jim předminulý rok našla jiné stanoviště a vše udělala podle návodu. Jaké bylo moje zklamání, když v loňském roce neměl eremurus ani jeden květ. Zato letos mě odměnil kvetoucími "svícemi".

Květy se rozvíjejí postupně odspodu.

A  jsou vždycky navštěvovány krásně lesknoucím se broučkem.

 Tak to je moje momentální velká kytičková radost.

Nejkrásnější čas

Ano. Toto období považuji za nejkrásnější čas v roce a mám ho moc ráda. Zahrádka je už pěkně barevná, stále něco začíná kvést a kvete. Jen škoda, že ta nádhera dlouho nevydrží. Zvláště nyní, když mají přijít velká vedra. 

Moje zahrádka nemá žádné speciality, spíše připomíná zahrádku našich babiček - co se týká kytiček. Takže pivoňky, vlčí bob, plaménky, růže a nyní jsou na řadě orlíčky.

Vůbec si nepamatuji, že bych je kdy někam sázela.

 Žijí si svým životem a vždy mě překvapí novou barevnou kombinací.

Jejich květ je obdivuhodně tvarovaný.

Může být jen tak ve vnitřku  prázdný, ale i plný.

A barevné kombinace mají mnoho variant.

Každým rokem objevuji nějaké jiné.

To je moje obyčejná neobyčejná krása!!!

První letošní mňamka

 Vždy se na ni strašně moc těším. I když letos porušila tradici a byla k ochutnání až s týdenním zpožděním. Máme léty vyzkoušeno, že, když zasázíme  začátkem dubna do foliovníku vypěstované přísady salátků, tak na 1. máje máme na oběd první salát. Asi byla větší zima než jindy, možná málo sluníčka, nevím....

Ale nyní si už salátků skoro každý den plně užíváme.

Musí být se špekem a s ředkvičkou.

A myslím, že už to nebude dlouho trvat a k salátové mňamce se přidají i kedlubny. 

Už se na ně moc těšíme.

I vinná réva  a papriky se mají čile k světu.

Tak snad jim to nadšení pro růst a uzrávání vydrží.

Která chybí?

 Mám na mysli barvičky. Už to není bezbarvé, šedé, ale radost pohledět a pastva pro oči. Toto období jara mám moc ráda. Ještě není nic přerostlé, plevel zatím začíná jen pomalu růst a "zelená" je krásně svěží.

Tak to vezmu pěkně popořádku. V barevné škále pastelek vždy vévodí červená.

Za ní následuje modrá. I když na fotce je taková nevýrazná.

Vše vždy rozzáří žlutá.

Trocha bílé.

I růžová nechyběla.

I fialovou mám zastoupenou.

A moje současná pýcha - tulipe noire - černý tulipán. Přesně takový, jaký měl Alain Delon ve svém slavném filmu.

Tak co, která ještě chybí? 

Já vím, která to je, ale o to, že není, se mně postarali hryzci.

Konečně barevno

 Vždycky se na jaře moc těším, až se z té šedi a nebarevna stane barevno. Začíná to bílou - sněženkami. Bledulím se u mě na zahrádce moc nelíbí. Poté pokračuje žlutá. Petrklíče okupují a roztahují se v trávníku po celé zahradě.  A to jsem kdysi zasadila tak dvě či tři rostlinky koupené v květináčku v obchodě a po odkvětu zasadila do záhonku.

A potom nastupuje to, na co se moc těším. A to jsou krokusy.  Vždy na podzimní Flóře v Olomouci si přikupuji další cibulky, jenže po čase zapomenu, do kterého záhonku a na jaké místo jsem cibulky zasadila.

O to je větší překvapení.

Bílý kvete vedle modrého a já vůbec netušila, že ho mám.

Vždy první začínají kvést žluťásci.

A jednou jsem byla při nákupu cibulek nepozorná, kupovala jsem podle barevnosti a potom jsem se divila, co mně to vykvetlo na podzim. A on to byl krokus podzimní.

A tak se z toho všeho mocně raduji.