Denivky

 Ten střed Moravy je opravdu nějaký zakletý. Stále hlásí, že bude pršet, přijde bouřka a u nás NIC, NIC. Všude prší a vždy se vyprší dříve, než k nám mraky s deštěm dojdou. Kdyby jste viděli tu zahradu......Je to k pláči. Každý večer zaléváme, ale to nestačí. Vše je zvadlé, nízké, nevyrostlé, maliny seschlé, okurky i přes každodenní zálivku usychají. Nedaří se ani kytičkám. Jen snad momentálně radost mně přinášejí denivky.

Takové ty klasické venkovské žluté a oranžové jsou už odkvetlé a nyní nastupují se svými květy ty šlechtěné.

Je škoda, že jejich květy nevydrží déle. Ale i přesto jsem se do nich docela zamilovala.

A vždycky čekám, které zabarvení vykvete, protože si nepamatuji, kam jsem jaký druh sázela.

Jsou to mé současné krásky, které alespoň trochu zdobí zahrádku.

Tak nám držte palce, ať už u nás také alespoň trošičku zaprší a rostlinky dostanou trochu vláhy z nebe.

D ě k u j e m e !!!!!!

Netřesky

 Nikdy mě nijak neoslovily. Měly jsme je na skalce a já jsem je přehlížela. Tak nějak si tam samy rostly. Ale časy se mění. Postupem doby se mně začaly líbit. Možná je to tím, že potřebují na rozdíl od jiných kytiček minimální údržbu a jsou stále krásné. A je jich tolik druhů....

Nyní mám na skalce jen tuto do červena zbarvenou kolonii netřesků.

Ale postupem doby jsem si netřesky začala sázet i do starých kameninových květináčků.

Tento květináč, jak vidno z fotky, je pod borovicí, sluníčko má jen dopoledne a dokonce se chystá i kvést.

 Květ je krásný a zajímavý. Sice mně po odkvětu jedna růžice zahyne, ale vypěstuji si další.

I v minikvětináčcích se jim daří.

Tento je nově založený. Půjde na hřbitov, protože v současném letním počasí tam nemůžu  udržet při životě žádnou jinou kytku.

 

Pěkné letní dny vám přeje 

Janka

Tři omamné vůně

 Tak ta první, tak ta už pomalu končí, ale užila jsem si ji docela dost. Vždy po nějaké době jsem si natrhala nové kytičky do vázy a užívala jsem si jejich vůni.

Pivoňky jsou symbolem štěstí a šťastného manželství. Jsou to historické květy. Jsou tu s námi už 4000 let. Svůj původ mají v Číně. Ve váze vydrží sice jen asi týden, ale i tak udělají spoustu radosti. Stejně, jako u ostatních druhů květin platí, že různé barvy květů mají různé významy. Červená barva znamená lásku a zamilovanost, růžová symbolizuje štěstí a prosperitu a bílá je symbolem studu.

A to jsou další květy, které omamně voní, zvláště vpodvečer. Určitě jste poznali jasmín. Máme keřík s jednoduchými, ale i s plnými květy. Jasmín má hluboké kořeny po celém světě. Je považován za posvátný květ, je symbolem lásky, krásy a ženského půvabu. Jeho olej se používá pro zklidnění mysli a stresu. Má relaxační účinky a pomáhá zlepšit náladu.

A do třetice. Tento nenápadný keřík s květy podobnými šeříku, které vydávají také omamnou vůni. Nejsem si zcela jistá jeho názvem, a tak to raději nechám na vás a těším se, že mně poradíte.

A která vůně květů se líbí vám???

Svíce už opět září

 Eremurus neboli liliochvostec.... Znáte tuto nádhernou rostlinu???

Já ji pěstuji už několik let a vždy se těším, až pokvete. Je to právě v tento čas. Její pěstování, ale není až zase tak jednoduché. Vyžaduje správné podloží, v určitou dobu chce hodně vody a jindy zase chce nezalévat. Ale odměna stojí za to.

Základem jsou tito pavouci - hlízy.

Její drobné kvítky rozkvétají odspodu směrem vzhůru a jsou pastvou pro mnoho "hmyzáčků".Kromě včeliček květy eremurusu milují takoví zvláštní, docela velcí, zeleně lesklí broučci - asi zlatohlávci.

Vždycky počítám, kolik stvolů s květy vyraší a vyroste.

A letos se zadařilo.

Svíce opět září.......

Bojovnice

 Příroda je opravdu mocná, krásná a kouzelná.

Na jedné straně zápasím s tím, aby mně v kvalitní prokypřené, pohnojené půdě na záhonku vzešly semínka mrkve a lahůdkové cibulky a na druhé straně nacházím kytičky, které si samy vybraly ke svému životu, růstu i kvetení malé místečko, doslova škvíru mezi kostkami dlažby či zídky. 

Že pomněnka je velký nezmar - to vím. Mám jich vždycky na jaře plnou zahradu, i když po jejich odkvětu zbytky rostlin vždy pečlivě zlikviduji.

Mezi kostkami dlažby se zalíbilo i jaterníku, což mě docela překvapuje, protože ten jen tak někde neroste.

Další nezmar, a pro mě doslova invazivní rostlinou je modřenec.

Zato divizna, ta nevyroste všude. Z fotky to není moc vidět, ale vybrala si ke svému růstu svislou část zídky

Toto, kdyby viděl můj tatínek, ten by mě hnal, že nechám "vegetit" plevel ve schodech. Vždycky říkal - vždyť to ty schody roztrhá a zničí.

A na závěr ještě jedna bílá podívaná. Copak nám to tu krásně bíle kvete za zahradou???

.

Tulipán

 Tuli, tuli, tulipán, 

je na záhonku velký pán, 

červený, žlutý, fialový, 

pěkně nám zahrádku zdobí.

Tyto malé, nízké, ostře červené byly první. Jsou asi určené na skalku, ale to vůbec nevadí. Modré modřence jim dělají krásné pozadí.

Snažím se vždycky je vysázet podle určitého "klíče". Nejdříve vysoké žluté. 

 Poté nižší žlutočervené.

A nakonec červené. Jenže ne vždy mně to vyjde. Příroda a včeličky mně změní barvičky.

Strašně miluji a mou chloubou jsou tyto černé tulipány -  La tulipe noire - protože mně připomínají můj oblíbený film s Alainem Delonem.

 - 

A ať se snažím, jak se snažím, nakonec jsou všechny barvičky pohromadě.

A ještě se rozvíjí další, o jejichž barevné kombinaci jsem neměla tušení.

I fialový se ukázal. 

Ale stejně jedna ze základních tulipánových barviček mně ještě chybí.

 Postřehli jste, která???

Ze zahrádky

 Konečně. Jen něco málo.

Když jsem byla malá a kreslila jsem pastelkami, tak jsem je zpět do krabičky vždy úhledně rovnala podle barev - červená, modrá, žlutá, zelená, hnědá, černá. Alespoň tyto základní barvy. Ty další jsem dlouho neměla.

A dodnes se tímto barevným spektrem dívám na svět. A můžu říci, že první tři barvičky už ve své zahrádce najdu. A dokonce i ty doplňkové, jako je růžová, fialová, bílá....

Toto byla první červeň. Malé nízké tulipánky na skalce. Ani nevím, jak se přesně jmenují. A s nimi i bílé ladoňky a modré modřence. Ctím státní symboliku!!!!

Kvetoucích modřenců budu mít brzy plnou zahradu. Nejen na záhoncích, ale i v trávě. Jsou strašně invazívní rostlinou, podobně jako žluté prvosenky.

Tyto prvosenky kvetou spořádaně tam, kam jsem je zasadila.

 Další výrazná žluť, která se rýsuje, je květ jedné rostliny, kterou určitě poznáte. A já bych ji také zařadila mezi rostlinu, která nedbá na určené místo, ale roste, kde se jí zachce.

Další barvičky představují voňavé hyacinty.

 A špinavě bílá je zastoupená opožděně kvetoucí čemeřicí.

Už je to radostnější barevný pohled na zahrádku.

Moje kráska

 Je to řemenatka, já ji říkám klívie. Vždy na jaře ji okukuji, zda-li pokvete.

Roztahuji její listy a hledám stvol, který by vykvetl.

Letos jsem to našla u čtyř rostlinek,

Každý rok nádherně kvete, za což jsem jí, právě v tomto předjarním období, moc vděčná. A také proto, že ji nevěnuji žádnou speciální péči. Spíše ji zanedbávám.

Zůstaly mně dva květináče v domečku po manželově mamince. A já jsem taková, že nemám to srdce vyhodit kytku, i když se mně moc nelíbila - jen zelené listy.

A ona se mně tak nádherně svými květy odměňuje.

Konečně barvičky

 Mám ráda teplo, světlo, sluníčko. Ta neustálá šeď mě ubíjí. Ale už se blýská na nové časy. Chodím zahradou a doslova všechny kytičky vytahuji očima. Sice mě mocně bolí záda od práce, ale jaro mně dodává energii a nabíjí mě.

Začalo to krásnou a něžnou bílou barvičkou. Sněženky byly nejen v záhonku, ale rozmnožily se i do trávníku. Poté následovala a následuje žlutá. Vůbec bych nevěřila, co způsobím. Před lety jsem si koupila několik žlutých petrklíčů, po odkvětu je zasadila do záhonku a nyní je jich plný trávník.

Podobné je to i s talovíny.

Další barvičkou je modrá. Zatím trošičku nesmělá, ale určitě to dopadne jako s petrklíči a talovíny. Zkrátka ladoňky budou opět všude.

No, a radost mně pomaloučku začínají dělat i krokusy.

Nejdříve tyto do modra.

 

Potom žluťásci.

A nyní tito kropenatí a chystají se i bílí. 

Jo, a nesmím zapomenout na tradiční kytičku jara - čemeřici.

A hned je veseleji a lepší nálada.