Záhada. Co to je???

Pravidelně každou středu chodíme s kamarádkama na malé výšlapy do okolí. Trasu volíme podle počasí a momentální nálady. Někdy pět km, ale někdy i více než 10 km. 

Naše nedávná cesta vedla k jednomu přírodnímu jezírku nedaleko našeho města, kde jsou i malé lázničky s léčivými prameny. Po vycházce jsme zasedly na lavičky kolem jezírka s tím, že si chvíli odpočineme a posilníme se před další cestou.

Po malém občerstvení jsem se vydala k nedalekým stromům, a tu mě zaujaly dvě bílé kouličky velikosti malého dětského míče, v průměru 10 až 15 cm. Ještě jsem něco takového nikdy v trávě v přírodě neviděla.

Napadlo mě, že by to mohla být nějaká houba, ale spojení se zemí to žádné nemělo. Hledala jsem i na internetu, ale žádnou  duchaplnou odpověď jsem nenašla.

Prosím, setkali jste se už také s něčím podobným?

Ráda bych věděla , co to bylo za útvar!!!

Lavička byla obsazená

 Dosti často jezdím vláčkem do nedalekého města. Asi uhodnete, že nepůjde o velké nákupy, ale především o návštěvu obchodu s přízemi a potřebami na tvoření. Přicházím na naše malé nádražíčko trochu v předstihu, protože vlaky si někdy jezdí, jak chtějí. Sednu na lavičku a pozoruji chvíli ruch v okolí. Tentokrát byla obsazená.

Ještěže jsem se pořádně podívala. Taková krása.

Kobylka zelená. 

Můžu říci, že jsem se i docela lekla. Ale kobylka byla zcela v klidu. Ze svého místa se ani nehnula a s radostí mně pózovala. Byla velká asi deset centimetrů a předníma nožkama dělala zajímavou očistu hlavičky.

Nikdy jsem ji takhle zblízka ještě neviděla. Jenže naše setkání netrvalo dlouho, protože můj vláček už přijížděl.

Do vlaku jsem nastupovala sama a vystupující rychle opouštěli perón. Tak doufám, že jí nikdo nepatřičným způsobem neublížil, a že se s ní opět někdy na nádraží setkám.

Pel - mel....

 ,,, zkrátka, od každého něco.

Skoro všechen svůj volný čas trávím na zahradě. Po jarním pomalém rozjezdu začalo všechno jaksi mocně růst, bujet a samozřejmě hlavně plevel. Ale také jsme si pochutnali na hlávkovém salátu, nyní na kedlubnách - to z foliovníku -  a začínají jahůdky.

Nezapomněla jsem ani na můj oblíbený pampeliškový medík. Samozřejmě tomu od včeliček se nevyrovná, ale zase je zdravý jiným způsobem.

Znáte špargl, neboli správně chřest? Už několik roků se ho snažím pěstovat a nějaká úroda také je.

Sice jsou to jen háďátka, ale velké mňamky. Moje maminka pocházela od Ivančic a já tam u babičky trávívala jako dítě celé prázdniny a tamní zahrádky byly chřestu plné.

A aby to nebylo jen o jídle.....

Začínají růže. 

A ještě vzpomínka na jarní Flóru v Olomouci.

 Poznali byste o kterého hudebního skladatele se jedná???

Pomíjivá krása

 Byla to opravdu krása. Úterní probuzení do sněhobílé nadílky stálo za to.  Ale nevydrželo to dlouho. Nééé, že by mně to moc vadilo, protože odhrabávání a odmetání sněhu je jenom na mně a dá mně to pořádně zabrat. Ale bylo to kouzelné.

 Krásná deseticentimetrová peřina prašanu.

To je náš měřič výšky sněhu.

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? Lépe řečeno - pitko?

A kdopak tady udělal ty dírky???

Neznámý návštěvník.

Zapomenuté.....

Krásné dny přeje Janka

Předvánoční knihovna...

...nebo vánoční? Jak se to vezme. 

Zkrátka tradiční měsíční tvořeníčko hlavně pro seniory, tedy seniorky. Muž se nedostavil žádný. A co se bude tvořit, to nebylo dříve prozrazeno, a tak to bylo pro nás překvapení. Bylo vytvořeno několik stanovišť, která jsme mohly postupně projít a vyzkoušet si, co zvládneme.

Na prvním stanovišti se vyrábělo z papíru.

Druhá možná zastávka patřila  malování dřevěných dekorací - domečků.

Pekly se a zdobily i perníčky.

Já jsem zavítala ke stolečkům, kde postupně bylo nejvíce živo a velký nával, a to bylo tvoření z korálků.

To byl jeden ze vzorů, který jsme si mohly vyrobit. Bylo to strašně všechno moc fajn, jen škoda, že nám knihovnice dopředu neřekly, že se bude tvořit i z korálků. Mohly jsme se tak lépe připravit a donést si potřebné pomůcky - kleštičky, podložku a ostatní.... Tak jsme se o nástroje přetahovaly a korálky se kutálely všude. No, alespoň bylo veselo.

No, a moje nedokonalé výrobky....Při poslední smyčce jsem asi více utáhla, než bylo třeba a drátek se mně zlomil a jedna "nožička" je jiná než ostatní - nesouměrná. Ale hřeje mně  i pocit, že stejně se dařilo i zkušené korálkářce, kterou jsem poprosila, aby mně zakončení udělala a dopadla stejně jako já.

Ale což,  nejde jen o výtvory, ale hlavně i o setkání. Knihovnice pro nás připravily punč, čaj a napekly i výborné cukroví. Bylo to zkrátka moc příjemné setkání.

A je bílo....

 Ano, dnes do rána. 

I když bydlíme v nížině s nadmořskou výškou jen okolo 220 metrů nad mořem, tak nás sněžení nevynechalo a docela zaskočilo. Svědkem ji i tento stoleček, který jsme do včerejšího dne v pohodě užívali.

Ale co, zato máme novou zajímavou dlažbu.

Ptáčkům zapadalo pitko.

 I moje okrasa oken je pěkně pocukrovaná.

Ale stihla jsem to na poslední chvíli. Pořád mně bylo líto nádherně kvetoucích muškátů.

Přeji krásné, nyní už skutečně, zimní dny!!!!

Už 14 let.....

Ano, už čtrnáct let má dnes můj blog. Je to k neuvěření. Že jsem začala, je zásluhou Jitky K.,., která mně se založením blogu pomáhala. Tehdy jsme byly ještě fajn skupina tvořilek sdružených v Ženském klubu, kde jsme jeho prostřednictvím prezentovaly naše výrobky. A jednoho dne mně Jitka napsala: "Vždyť si založ svůj blog!" Byla to výzva. Tehdy jsem se ještě bála zmáčknout nějaké tlačítko na klávesnici, abych něco nepokazila a něco si nevymazala.

A   tak jsem metodou pokusů a omylů začala blogovat a prezentovala především věcičky z mého tvoření, mé oblíbené kytičky, naši zahrádku a zajímavosti kolem mě. Pak přišly potíže s "blogem" a byla jsem opět v koncích. A další členka našeho klubu, milá a ochotná Renatka, mně opět zachránila a pomohla mně přenést starý blog na novou adresu. Mám skvělé kamarádky pomocnice. Budu jim navždy vděčná za pomoc!!!!

I když čtrnáctka není nijak výjimečné číslo, nějaká symbolika by se zde našla.

Tak třeba - 

• Křížová cesta: má obvykle 14 zastavení, což představuje cestu Ježíše Krista na Golgotu.
• Čtrnáct svatých pomocníků:: je skupina svatých, kteří jsou uctíváni v římskokatolické církvi.
• Andělské číslo: Číslo 14 povzbuzuje k výrazné změně, obnovení a růstu a nabádá ke sdílení znalostí s ostatními. Do čehokoliv se pustíte, to vám v budoucnu přinese odměnu.
• 14 jako den narození: 
   
  Osoby narozené 14. dne jsou obvykle nezávislé, přímé a nekompromisní
• 
  
• Takže už 14 let se zde prezentuji. A všem svým stálým i občasným návštěvníkům moc a moc děkuji za návštěvy a zato, že se mnou sdílíte mé radosti a starosti. A moc se těším na vaše další návštěvy.

• 
  

Ten čas....

 ....letí, běží, pádí, nezastaví se....Ale je spravedlivé, že každému stejně. Nic s tím neuděláš.

Tři kytice nádherných růží od tří vnoučků.

Mlsání, které mně vydrží až do Vánoc.

A ta přenádherná orchidejka.

Malé, něžné dárečky.

Mé kamarádky - Sokolky - to berou s humorem.

I dobré pitíčko musí být.

Od mé kamarádky z Berlína.

A tož na zdraví.....

Staré a nové

 Nedaleko od našeho městečka leží obec Přemyslovice. Žije zde přibližně 1200 obyvatel.Tato obec patří mezi nejstarší obce na Moravě. Někdy v půli 13.století byla pojmenována podle vládnoucího markraběte ze stejnojmenné české dynastie - Přemyslovice. V roce 1842 zde byl vybudován větrný mlýn holandského typu, který byl v roce 1952 upraven na obydlí.

Byl původně dřevěný, po požáru v 90.letech 19. století zděný. Za bouře úderem blesku vyhořel podruhé. Tento mlýn má jeden z  nejzachovalejších interiérů na Hané. Sice není běžně veřejnosti přístupný, ale jeho prohlídku je možno domluvit s jeho majitelem.

Nedaleko mlýna se nachází kopec Strážná, který svou výškou 427 metrů konkuruje hanáckému Mont- Blanku - Kosíři. Před měsícem zde byla otevřena nová rozhledna postavená z modřínového dřeva v kombinaci s ocelí, a která má betonový základ.

Stavba připomíná původní strážní věž, která byla postavena na důležité obchodní stezce. Rozhledna má několik pater a  je vysoká jen 10 metrů a  nabízí široký rozhled. Za dobré viditelnosti lze spatřit nejen Hostýnské vrchy, ale také pásmo Nízkého Jeseníku, Hrubý Jeseník a dokonce Králický Sněžník.

Rozhledna je přístupná veřejnosti zdarma v jakýkoliv čas.

Patronkou rozhledny je sv. Barbora.

 která bdí  nad klidem okolí a připomíná sílu víry, odvahy a ochrany.

Známky

Že jsem sběratelka kartičkových kalendáříků, to vědí všichni mojí přátelé a známí. A když mně chtějí udělat radost, tak mně občas nějaký ten kalendářík přinesou. Jenže nyní je to stále těžší, protože firmy šetří a kalendáříky už si nenechají tisknout. Byly doby, kdy jsem jezdila i na sběratelská setkání a burzy. V současné době si kalendáříky vyměňuji se sběrateli v regionu a také poštou, I když pošta své poštovné stále zdražuje. Co mě vždy kromě kalendáříků zaujme, jsou známky na obálce. 

Vždycky mě zaujmou známky jiných tvarů, než je u nás obvyklé.

 Tyto známky z Asie a USA jsou toho dokladem.

A co třeba kulaté známky? Ty se začaly objevovat už i u nás.

I významné osobnosti, nejen u nás, jsou zvěčněni na známkách v různých zemích.

Moc se mně líbí příroda a flora a fauna. I ČR má tuto kolekci.

Moc krásné známky mají v Belgii.

A země, které mají moře se chlubí zase svými majáky.

 A to není vůbec zdaleka vše.

 Jsou i trojúhelníkové známky, malinké, velikosti půl centimetru, nebo naopak obrovské, že se pomalu nevejdou na obyčejnou obálku.

A všechny známky pro mě voní exotikou.

Boty boty do roboty

Snad žádná část lidského oblečení není tak různorodá jako boty. 

Košile může být s různou délkou rukávů, s límečkem či bez, vypasovaná nebo volná na zapínání nebo bez. Podobně je to i u kalhot. Ale boty! To je jiná.

Jen v naší domácnosti jsem napočítala snad dvacítku různých druhů obuvi, a myslím, že jsem ještě na řadu z nich zapomněla.

Tak tedy - lodičky, papuče, kozačky, holínky, vietnamky, sandály, trampky, sněhule, lyžáky, boty do vody, nazouváky, dřeváky, tenisky, balerínky, mokasíny, crocsy, kopačky, pohorky, pantofle, boty na běžky, boty na aerobik..........

Poslední dobou ale vládnou všude jen tenisky. V létě i v zimě. A to v bílé barvě. K riflím, leginám, ke kraťasům. To beru. Ale ke krásným vzdušným letním šatům?? Tomu stále nemůžu nějak přijít na chuť.

Letní šaty s krátkou sukní, kde má vyniknout postava ženy či dívky, její štíhlé nohy. A ty jsou narvané do mohutných tenisek s masivní podrážkou. Asi jsem konzervativní.

Ale prý je už bílým teniskám odzvoněno a designéři přicházejí na letošní jaro a léto s novou kolekcí, která má být co se týká barevnosti, co nejpestřejší.

Tak nevím, které bych si vybrala, aby se mně k mému /třeba/ pestrému oblečení hodily???

A v jakém typu bot chodíte vy nejraději????

Foto: Internet