Kdo u nás bydlí

 Jsme "kočičí famílie". To je všeobecně známo. Současný stav je - tři kočičky. ale byly doby, kdy u nás bydlelo i sedm kočiček. To bylo tehdy, když se narodila koťátka. A samozřejmě, že k nám chodí i cizí kočky asi ze sousedství na stravu. Ale nám to nevadí.

Ale našli byste u nás i jiné zvířecí obyvatele. V loňském roce jsme měli v jezírku žabku, pravidelným večerním strávníkem je ježeček a na ve foliovníku přebývají ještěrky. O stehlících na slunečnicích a strakapoudovi s vydlabanou dírou a hnízdečkem ve třešni nemluvě.

Ale máme i jiné zvířecí obyvatele, které mně vždy docela vyděsí. V loňské roce jsem v srpnu po sklizni dávala do pořádku jahody. Stříhala jsem uschlé listy a plodnice a levou rukou rozmělňovala velké hroudy hlíny. Byla jsem zabrána do svých myšlenek a nedávala pozor a nedívala se, co beru do ruky. Najednou jedna hrouda byla jakási jiná. Byla měkčí než předcházející, měla jinou teplotu a najednou se mi v ruce pohnula. S výkřikem jsem ji upustila a najednou na mě koukala dvě očka. Nebyla to hrouda, ale krásná velká ropucha.

Byla jsem z toho natolik překvapená, že jsem ani nestačila dojít pro foťáček, abych ji zvěčnila.

Této ropuše se u nás natolik zalíbilo, že si našla obydlí u nás i letos, a to v myší díře. 

Vždy na mě vykoukne a už o ní vím, takže mě neděsí, tak  jako v loňském roce.

 

 Je to zajímavý obyvatel naší zahrádky.

 Ale do ruky bych ji nechtěla už vzít.

 I když  vzít si do ruky malého skokánka mi nikdy nedělalo žádný problém.

 Tak krásné dny, milá ropucho u nás a přines nám štěstí!!!!