Už po šestnácté

 Je to vůbec možné???? 

Opravdu už po šestnácté jsme se sešly, my členky  internetového Ženského klubu a opět v Kojetíně. Poprvé to bylo zásluhou Jitky K. dne 28.10 v roce 2013 v  malé vesničce v Drahanské vrchovině v Repechách.  To ona zrealizovala tuto myšlenku, abychom nebyly jen virtuálním klubem, ale abychom se navzájem poznaly, ukázaly si navzájem výsledky našeho snažení, předaly si zkušenosti z našeho tvoření a  staly se dobrými kamarádkami. A to se jí skutečně povedlo. A já jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila všech setkání a ani jednou nevynechala.

Květa z Kojetína, díky svým známostem všechno domluvila, Jitka Š. poslala pozvánky a kdo neměl jiné povinnosti, tak přijel. Bylo nás sice jen osm, jako minule, ale svými výrobky jsme zaplnily všechna volná místa na připravených stolech na verandě restaurace.

A co na našem setkání bylo k vidění???

Stejně tak, jako hračky, háčkuje strašně ráda velké šátky.

 Nejen pro sebe, ale jako pozornosti a dárečky pro ty, které má ráda.

Jitka Š., jako jediná z nás, dokonale ovládá paličkování. Její hvězdičky jsou neskutečně krásné. 

A ještě přidala malé zajímavé ozdobičky na stromeček.

Dalším mistrem v háčkování hraček je Květa. 

Tentokrát přidala i malé, roztomilé drobnůstky. jen tak pro potěšení.

Korálkové ozdobičky na stromečkem jsou dílkem Hely B.

 Její specialitou je drátkování, ale to jsme žádná bohužel foťákem nezachytily.

Doslova monopol na korálky má Alenka. 

Vyrábí vše, co se dá z korálků vyrobit. Náramky, prstýnky, náhrdelníky, náušnice, andílky.....

U Marušky byste našli především vločky, hvězdičky a andílky, vyrobené metodou quillingu, a věcičky pletené z papírových ruliček.

Já jsem měla jako vždy všehochuť. Andílky a sněhuláky vyrobené provázkovou technikou, háčkované ozdobičky na vánoční stromeček, háčkované kouličky - baňky, andílky ze šišek a levandulová voňavá srdíčka.

Janka

Byla tam s námi ještě jedna paní - poprvé, a proto mně její jméno uniklo. Byla velmi pilná. Pracovala během celé výstavy, zatím, co my ostatní jsme lenošily, jedly, pily a vesele se bavily.

Sortiment jejích výrobků byl také velmi pestrý.

A to nejlepší na konec. 

Už minulou výstavu jsem mohla nechat oči na nádherných špercích, které vyrábí Květin syn.

 Je to jemná filigránská práce, spojení drátkové techniky s korálky.

Nikdy bych nevěřila, že mužské ruce dovedou vyrobit něco tak jemného, vkusného a nádherného.

Stalo se už tradicí, že prezentujeme to, co jsme vyrobily, ale také se obdarováváme malými dárečky, jen tak pro radost.

Šestnácté setkání skončilo, tak ať žije to sedmnácté!!!

Poslední letošní

Ano. Poslední letošní úroda. Před dvěma dny, kdy hlásily rosničky, že přijdou první mrazy, nezbývalo mi nic jiného, než zajít do skleníku a otrhat poslední papriky z rostlinek. Ale, co s nimi? Bylo jich ještě docela hodně. A tak manžel rozhodl, že ty malé a jablíčkové naplníme naloženým zelím a zalijeme lákem.

A tak jsme se dali do práce.

Nejdříve papričku pořádně omýt, vydlabat, odstranit semínka a naplnit zelím.

Poté dát do kelímků, zalít nálevem na okurky a pořádně zavřít.

Pro lepší chuť přidal manžel do většiny kelímků ještě chilli papričku.

Tak bude zase něco v zimě na "mls".

Háčkovaný polštář

Už od konce prázdnin jsem přemýšlela, co vytvořím kamarádce k jejím významným kulatým narozeninám. Nechtěla jsem nic kupovat, chtěla jsem, aby to bylo něco mnou vytvořené. Aby to nebylo jen na ozdobu, ale i účelné. Vím, že hodně času tráví na chatě u lesa, a tak by to mohlo být něco, co by se tam hodilo. Tak třeba polštář. Ale jak provedený? Samozřejmě háčkovaný. A tak jsem poprvé vyzkoušela uháčkovat čtverečky a poté dát vše pěkně dohromady.

A tak jsem háčkovala a háčkovala. Bylo to stále dokola, takže to šlo. Spodní stranu polštáře jsem chtěla mít jen látkovou. 

K tomu mně posloužilo šedé pláténko, které jsem k vrchní části přišila.

Dárek už je u své majitelky a myslím, že se jí líbí.

A nyní opět zpět k vánočnímu tvoření.

Čas letí!!!!

První letošní

 I když stále bojujeme se záplavou jablek, moštováním, zazimováním zahrady, změna času přispěla k tomu, že je brzy tma a nastal čas pro mé tvořeníčko. Na TV se nedívám, a nebo jen sporadicky, a tak vezmu háček a tvořím.

Ne, že bych neměla dostatek ozdob na stromeček, to mám. Ale určitě tyto vločky někomu podaruji.

A ráda zkouším ty vzory, které jsem ještě neháčkovala.

Po vločkách přišly na řadu zvonečky.

 Ty háčkuji moc ráda. Je to jednoduché, rychle to přibývá a výsledek je brzy vidět.

Snažím se, aby každý byl úplně jiný, než ty předcházející.

Moc se mně líbí i tyto ploché zvonečky.

Ono se to nezdá, ale do Vánoc zase tak moc času už nezbývá.

Dušičkový čas

 Toto podzimní období nemám moc ráda. Mlhy, tma, pošmourno, sychravo a vlezlá zima, Alespoň u nás se už týden sluníčko neobjevilo. Můj vztah k této době možná způsobilo i to, že do nebíčka odešli mojí milovaní. Snažím se změnit názor a vnímat tu škálu barev, kterou podzim nabízí.

Sama se také snažím něčím přispět.

Náladu mi zlepšila výzdoba v našem městečku. I když americké svátky vůbec nemusím, přesto jsem žasla nad nápady a kreativitou děvčat z radnice, které na našem malém náměstí připravily netradiční výzdobu.

 O kousek dál u školy představili své umění v tvoření s dýněmi  žáci místní školy..

A já také ještě přispěji ojíněnou krásou.

Okrasné dýně

Mám je moc ráda a na podzim je používám jako dekoraci na okno. Vždy mi ale dělalo problém, kdy je ta správná doba jejich sklizně. Minulá léta mi tykvičky dozrávaly až někdy koncem října, kdy už přicházel první mráz. V letošním roce se plody tvořily už uprostřed léta. 

 A tak jsem sáhla po zdroji informací a dověděla jsem se spoustu věcí.

 Že mají při sklizni mít dýně alespoň malý kousek stonku, to jsem věděla, ale, že je mám po sklizni umýt mýdlovou vodou, to tedy NE. Pak je mám usušit na dobře větraném místě, ale nemá na ně svítit sluníčko a nemají se navzájem dotýkat.

Je nutné je pravidelně otáčet, aby vysýchání probíhalo rovnoměrně.

Dýně jsou usušené, jakmile je po zatřepání slyšet chrastění semen.

Často prý trvá sušení i půl roku.

Pro delší životnost a zdůraznění barvy je možno usušenou dýni nastříkat 

bezbarvým lakem nebo lakem na vlasy.

Je to zkrátka věda.

Rýmovníkový med

 Už hodně dávno jsem dostala  od někoho snítky rýmovníku. Ale já ostuda si nepamatuji od koho. Po zakořenění ve vodě jsem je zasadila do květináčku a zdárně rostou dodnes. Ba co, přerůstají. Takže jsem zase já na oplátku podarovala několik kamarádek a známých. Nyní, po létě se rostlina zase tak mocně rozrostla, že to chtělo nějaký zásah. Rostlinky už nikdo nechce, a tak jsem se rozhodla zpracovat lístky rýmovníku na med. Není to nic složitého. Medy i sirupy dělám pravidelně i z pampelišky, divizny a meduňky.

Na internetu se dá najít spousta receptů. Já to dělám následovně a zadařilo se.

Natrhám lístky rýmovníku, má jich být kolem třiceti, ale já nešetřím, a tak dávám kolem padesáti. Zasypu cukrem a přidám citron nakrájený na plátky. Zaliju studenou vodou tak, aby vše bylo potopené. Nálev zakryji a dám na 24 hodin do chladu.

1. 

Druhý den pomalu vařím, než se cukr rozpustí. Potom nechám lehce bublat, až směs začne lehce tuhnout. Stále míchám. Potom přecedím do čistých sklenic a otočím dnem vzhůru.

Až přijde doba chřipek, tak určitě přijde tento medík vhod. A nebo i preventivně. Jedna lžička ráno na udržení imunity a dobrou náladu!!!

1. 
   
3.