Pel - mel....

 ,,, zkrátka, od každého něco.

Skoro všechen svůj volný čas trávím na zahradě. Po jarním pomalém rozjezdu začalo všechno jaksi mocně růst, bujet a samozřejmě hlavně plevel. Ale také jsme si pochutnali na hlávkovém salátu, nyní na kedlubnách - to z foliovníku -  a začínají jahůdky.

Nezapomněla jsem ani na můj oblíbený pampeliškový medík. Samozřejmě tomu od včeliček se nevyrovná, ale zase je zdravý jiným způsobem.

Znáte špargl, neboli správně chřest? Už několik roků se ho snažím pěstovat a nějaká úroda také je.

Sice jsou to jen háďátka, ale velké mňamky. Moje maminka pocházela od Ivančic a já tam u babičky trávívala jako dítě celé prázdniny a tamní zahrádky byly chřestu plné.

A aby to nebylo jen o jídle.....

Začínají růže. 

A ještě vzpomínka na jarní Flóru v Olomouci.

 Poznali byste o kterého hudebního skladatele se jedná???

Z tvořivé knihovny

 Mám velké zpoždění. Je to ještě z dubnové  tvořivé knihovny, která byla zaměřená na drhání. Pro někoho úplná novinka, ale pro mě stará známá. Této činnosti jsem se věnovala skoro před padesáti lety, tak jsem se strašně těšila na toto dopoledne s našimi lektorkami. Kdysi jsem sama začínala jako samouk a  strašně mě to bavilo. Tehdy byl problém sehnat ty správné potřebné šňůry, návody na uzly a o to, to bylo větší dobrodružství.

Po prvních pokusech se sisálem jsem se pustila do větších projektů.

Sova nebyla až tak těžká. Ale lákaly mě dlouhé závěsy, kterých jsem pro sebe i pro kamarádky udělala docela hodně.

A také tašky.

Ale dosti vzpomínání. Naše lektorky měly opět vše vzorně připravené. Nákresy, jak dělat plochý uzel a vše ostatní potřebné.

Mohly jsme si také vybrat barvu provázků - bílou nebo modrou. Já jsem sáhla po modré.

A co jsme vlastně tvořily? Jakýsi rámeček na fotku.

Bylo to pro mě krásné vzpomínkové dopoledne.

Bojovnice

 Příroda je opravdu mocná, krásná a kouzelná.

Na jedné straně zápasím s tím, aby mně v kvalitní prokypřené, pohnojené půdě na záhonku vzešly semínka mrkve a lahůdkové cibulky a na druhé straně nacházím kytičky, které si samy vybraly ke svému životu, růstu i kvetení malé místečko, doslova škvíru mezi kostkami dlažby či zídky. 

Že pomněnka je velký nezmar - to vím. Mám jich vždycky na jaře plnou zahradu, i když po jejich odkvětu zbytky rostlin vždy pečlivě zlikviduji.

Mezi kostkami dlažby se zalíbilo i jaterníku, což mě docela překvapuje, protože ten jen tak někde neroste.

Další nezmar, a pro mě doslova invazivní rostlinou je modřenec.

Zato divizna, ta nevyroste všude. Z fotky to není moc vidět, ale vybrala si ke svému růstu svislou část zídky

Toto, kdyby viděl můj tatínek, ten by mě hnal, že nechám "vegetit" plevel ve schodech. Vždycky říkal - vždyť to ty schody roztrhá a zničí.

A na závěr ještě jedna bílá podívaná. Copak nám to tu krásně bíle kvete za zahradou???

.

Háčkované srdíčko

 Mám už dlouho ve Vídni kamarádku, která slaví nyní v květnu krásné půlkulatiny. Chtěla bych jí udělat radost a kromě písemného blahopřání poslat ještě nějakou maličkost. Je ve věku, kdy už v podstatě kromě zdraví nic nepotřebuje, vše potřebné k životu má, Co vymyslet?

Snad jí udělá radost něco z mého tvoření. Mám ji ráda, známe se už dlouho a tak padla volba na červené háčkované srdíčko - jen tak pro radost.

Už jsem takových srdíček háčkovala více, takže nebyl problém.

Je to sice jen maličkost, ale má vyjádřit můj vztah k ní.

Tak krásné narozeniny, Ingrid !!!!

Tulipán

 Tuli, tuli, tulipán, 

je na záhonku velký pán, 

červený, žlutý, fialový, 

pěkně nám zahrádku zdobí.

Tyto malé, nízké, ostře červené byly první. Jsou asi určené na skalku, ale to vůbec nevadí. Modré modřence jim dělají krásné pozadí.

Snažím se vždycky je vysázet podle určitého "klíče". Nejdříve vysoké žluté. 

 Poté nižší žlutočervené.

A nakonec červené. Jenže ne vždy mně to vyjde. Příroda a včeličky mně změní barvičky.

Strašně miluji a mou chloubou jsou tyto černé tulipány -  La tulipe noire - protože mně připomínají můj oblíbený film s Alainem Delonem.

 - 

A ať se snažím, jak se snažím, nakonec jsou všechny barvičky pohromadě.

A ještě se rozvíjí další, o jejichž barevné kombinaci jsem neměla tušení.

I fialový se ukázal. 

Ale stejně jedna ze základních tulipánových barviček mně ještě chybí.

 Postřehli jste, která???

Renovace

 Už několik let si zdobím okno letním háčkovaným věnečkem s kytičkami. Jde o polystyrénový korpus, který je obháčkovaný a dozdobený. Používám přízi Camillu, se kterou se mně dobře háčkuje. Okno máme na východní stranu, kam v dopoledních hodinách svítí sluníčko. Nevěřili byste, co sluníčko s barevnou přízí za ten rok udělá. Barvy jsou vybledlé až hrůza. Takže nezbývá nic jiného než renovace.

Oranžová jakž takž vydržela, ale zelená neměla šanci.

 Stejně tak i u druhé kytičky. Z bílé se stala jakási béžová a pro listy jsem raději tentokrát zvolila výraznější zeleň,

 Takže pro srovnání - loňský a letošní věneček. Určitě tam  rozdíl je......

Můj letošní krasavec.

Překvápko na cestě

 Každou středu nás pravidelně chodí partička osmi "turistek" na malé výšlapy. V okolí našeho bydliště jsou krásné lesy a malé kopečky, říčky, rozhledny a spousta zajímavých lokalit, takže máme na výběr. Naše trasy jsou tak do deseti km, abychom to při našem věku v pohodě zvládly. Samozřejmě nejde o žádné sportovní výkony, ale pro nás o spíše společenskou událost, kterou si vždy zpestřujeme nějakým dobrým "mlsem". O zážitky tedy není nouze. A ten poslední bylo setkání s malým tvorečkem, kterého zatím žádná z nás v přírodě ještě neviděla.

Poznali jste mloka skvrnitého?

Tento tajemně vypadající živočich je aktívní většinou v noci, takže ve dne je možno se s ním setkat pouze tehdy, když je zamračeno a prší, A ono ten den bylo opravdu mocně zataženo a mrholilo. 

Žlutý vzor je pro každého mloka jedinečný, podobně jako jsou jedinečné otisky prstů pro každého člověka. Mlok skvrnitý je největší ocasatý obojživelník v České republice. Patří k ohroženým a zvláště chráněným živočichům.

Na naší pětikilometrové cestě  Bukovanským údolím jsem se s tímto tvorečkem setkaly celkem sedmkrát. Musely jsme soustředěně hledět na cestu, protože naše kroky ho vůbec nevyrušily.

 Ochotně každý pózoval při focení. 

Ale určitě bych nedoporučovala se s tímto tvorečkem moc kamarádit. Je totiž jedovatý. I když jeho jed není pro člověka příliš nebezpečný, pokud tedy nejste alergik a jed se vám nedostane do úst nebo do očí.

Tak to bylo naše překvápko na cestě.