Je zaseto

 Tedy zatím jen do sadbovačů. A tentokrát jsme začali se saláty a  kedlubnami. Předchozí léta jsme si vždycky sazeničky kupovali v jednom známém zahradnictví a byli jsme spokojeni. Letos jsme se rozhodli, že si je sami vypěstujeme. Proč? Třeba i proto, že u nás v obchodě s květinami prodávají sazenice salátků za 8,-Kč- To je "láce", žeee???

Sice ze začátku nic moc. 

Parapety jsou obsazené, ale chybělo sluníčko. 

Nyní je nosíme vždy ráno do foliovníku a už se sazeničky trochu zlepšují.

Tak vypadaly před týdnem.

Zatím mají dosti času, aby ještě vyrostly, protože do foliovníku je vysazujeme až začátkem dubna.

Zahrádka se už začíná pomalu pěkně vybarvovat.

 Do žluta, ale i do modra.

Ladoňky, ty nikdy nezklamou a rostou úplně všude.

I krokusy se letos snaží.

Žluťásci jsou už odkvetlí.

A na závěr hádanka.

 Copak se nám to tu klube ze země???

 Je to něco, na co se vždycky moc těším.....

Slepička

 Jen taková obyčejná a jednoduchá. Šitá.

 Potřebujete dva čtverce látky, které určitým způsobem sešijete.

 A potom kousek červeného filcu na zobáček a hřebínek.

A ještě dva malé knoflíčky jako oči. A nebo je možné očička také vyšít.

Je možné také přišít malou šňůrku k zavěšení slepičky třeba na větvičku do vázičky.

Jo, a ještě něčím vycpat. Já jsem použila duté vlákno.

A je tu první velikonoční pozdrav.

Ze zahrádky

 Mám ráda světlo, teplo, sluníčko. Nemám ráda zimu. Nemyslím jako roční období, ale chlad, mráz a tak nějak vlezlo. Minulé dny jsem se sluníčka na chvíli dočkala, ale nyní u nás převládá opět zataženo, teplota stále kolem nuly a fouká severák. Brrrr....

I když je tedy počasí spíše zimní a ne předjarní, zahrádka se probouzí. Už naplno kvetou sněženky, talovíny a přidávají se petrklíče.

Velkou radost mně dělá i plnokvětá sněženka, 

jejíž cibulku jsem jednou dostala od jedné blogové kamarádky.

 I čemeřice se snaží, i když já ji mám ve stínu, 

takže půda kolem ní je stále zmrzlá.

Předpokládala jsem, že obě rostlinky jsou stejné, 

ale nyní vidím, že každá má trochu jiný květ.

I ta tmavá se snaží.

A nyní doslova vytahuji očima rašící krokusy. A zjistila jsem, že stejně tak, jak píše Vendy, mám i já místo krokusů čistě žlutých, žlutě žíhané.

Sem tam se už také snaží a vykukují modré ladoňky a na naší druhé zahradě u lesa i jaterníky.

Že by už opravdu konečně jaro????

Botičky pro miminko

 Moje milá, moc fajn kamarádka bude opět babičkou. Asi už pošesté. Má totiž tři dcery. Chtěla bych ji při této příležitosti potěšit a udělat radost. A tak jsem po dlouhé době vzala do rukou jehlice. Ze začátku to šlo docela ztuha. Levá ruka  /s artrotickými/ prsty mě nechtěla nějak poslouchat. Pravá - ta je zvyklá, protože denně držím v ruce háček. Ale za chvíli se to podalo. Muselo.

Rozhodla jsem se pro malý, spíše symbolický dárek. 

Pletené botičky. Už jsem je jednou pletla, takže jsem věděla, jak na to.

Nejdříve se upletou tyto dva tvary. 

Něco jen hladce a barevné pruhy na střídačku hladce a obrace.

Poté se barevný pruh přišije k jednobarevné části.

A nahoře a dole pěkně stáhne.

A  zbývá jen sešít místo pro chodidlo.

Botičky se můžou ozdobit bambulkou, ale protože jsou pro chlapečka, ozdobila jsem je jen malou šňůrkou na stažení a upevnění na nožičku.

Snad se budou babičce i nové mamince líbit......

Mystery šití

 Než přijde opravdové jaro, a s ním i spousta práce na zahrádce, tak je tato doba pro mě dobou "otevírání" skříní a dělání pořádku. A tak jsem také narazila na svůj jeden zajímavý výrobek. Tvořila jsem ho před osmi lety na výzvu z blogu Světluška 77, kde jsem byla častým návštěvníkem. Světluška svůj projekt nazvala Mystery šití. Šlo o šití konkrétního výrobku, ale vlastně jsme nevěděly o co se jedná.

Realizovaly jsme podle autorčina návodu v časových intervalech jednotlivé kroky našeho šitíčka, které ve výsledku měly dát dohromady konkrétní výrobek. Bylo to velmi napínavé a zajímavé.

Prvním krokem bylo vyšití květiny na určeném místě námi zvolené látky a tudíž procvičení si zadního stehu. Poté následovalo háčkování. A opět mini vyšívání a šití zvláštního tvaru jakési kapsy s ozdobou.

A zdobení filcové látky malými obdélníčky.

Pak přišel na řadu patchworkový díl. To jsem se zapotila.

A první kompletace ušitého. Připadalo mi to jako obal na knížku.

Naučila jsem se i vyšívání pomocí stuhy.

 Čtyři měsíce tvoření konečně dospěly do finále.

A dílko je hotovo....

Jehelníček......

Když něco kvete

 Když něco kvete, hned je veseleji. Po několika mrazivých dnech, to začalo vonět jarem. Nedělám si iluze, že už bude pěkně a teplo, ale přece jenom je to jarní vlání cítit ve vzduchu. A když zasvítí během dne sluníčko a ráno, ještě za tmy se ozvou ptáci, hned je lepší nálada. Já vím, je teprve půlka února....

U nás není už dlouho po sněhu ani památky, tak kytičky mají možnost se ukázat na sluníčku.

Zatím sice převládá jen bílá a žlutá barva, ale hned je zahrádka veselejší.

Talovíny -  ty nikdy nezklamou. 

Sice si rostou, kde chtějí, ale protože to jsou u nás první jarní kytičky, tak jim to promíjím.

I čemeřice už na mě pokukuje.

A doma jsou to bramboříky.

Ten první kvete už od listopadu. 

Byl to dárek od mé kamarádky, tak jsem moc ráda, že jsem ho svou "péčí" nezahubila.

I dva červené se k němu přidávají.

I orchidejka mně dělá radost.

A snad brzy přibudou i další kytičky.

Dečka nebo miska

 Tak nevím....

Kdysi mě zaujal nákres na dečku se zajíčky. Nic složitého, jen řetízková oka, sloupky a nějaká pikotka na závěr. Až bylo uháčkováno, tak jsem se rozhodla z ní udělat misku.

Dokonce jsem ji vytvořila ve třech barevných odstínech.

A nyní jsem se k tomu nákresu opět vrátila. Ať jsem připravená na Velikonoce a mám nachystané nějaké dárečky. Podlehla jsem názoru manžela - na co že misku?  - lepší bude přece dečka. Na tu je možno si něco dát.

A tak jsem své dílo natužila jako dečku.

Ale nevím, zda-li jsem udělala dobře.

Miska, třeba na vajíčka, velikonoční kuřátka či zajíčky se mi zdá efektnější a zajímavější.

Co myslíte vy? Co by se vám více líbilo?