Skleník z obýváku

 Stalo se už tradicí, že v půlce února vysévá manžel semínka paprik do sadbovačů. Ty potom umístí na parapety oken v kuchyni. Sadba pěkně vzejde, protože tam má pěkně teploučko od radiátorů ústředního topení a také dostatek světla a i sluníčka.

Když jsou sazeničky paprik a rajčat dostatečně velké, je nutné je přesadit do kelímků. 

Kelímky poté dáme do lísek od jablek a každý rok putovaly do skleníku.

Tak tomu bylo i letos koncem března. Ale dlouho se ve skleníku neohřály. Studené a mrazivé počasí nás donutilo, ze strachu, aby rostlinky nezmrzly, protože i ve skleníku bylo přes noc několik stupňů pod nulou, umístit je jinam. Ale kam? Tam, kde je pravidelná teplota a světlo. Takže do obývacího pokoje.

Dopoledne, když už bylo tepleji, je pěkně zanést do skleníku a v podvečer opět zpět do obýváku.

Sedmdesát kroků tam i zpět, ráno a večer a lísek je deset. Takže výpočet je jednoduchý. Nevěřili byste tomu, že to dává nějaký ten kilometr. Ale co by manžel pro své milované papriky neudělal.

Jenže situace s počasím se nevyvíjela vůbec příznivě, takže sazeničky zatím zůstávají stále v obýváku.

 A kdy půjdou zpět do skleníku?

Kdo ví?

Ranní teplota je u nás stále u bodu mrazu a bylo škoda o tu "nádheru" přijít!!!

Žluto v zahradě

 Možná by byl lepší následující titulek - "Jak zažlutit zahradu", nebo i "Žlutá invaze na zahradě". A nebo dokonce, co vznikne z jedné sazeničky, kterou zasadíte do zahrady.

Každý rok na jaře si kupuji nějakou kytičku pro radost. Jednou prvosenku, jindy hyacint  a vždy po odkvětu si potom sazeničku zasadím někam do zahrady.

Že se mně ze žlutého petrklíče stane doslova invazivní rostlina jsem vůbec netušila.

Nejdříve zaplavil záhonky. Klidně roste společně s kosatci, kateřinkami a jinými kytičkami.

Dokonce se dostal i nějakým záhadným způsobem do skleníku.

Nyní si roste jen tak volně v trávníku po celé zahradě.

A nejen žlutý, ale i různé barevné mutace.

To je můj krásný žluťásek

Jen tak z vycházek

 V rámci udržení alespoň minimální fyzické kondice, vyrážím občas na malé vycházky. Samozřejmě, že ne sama, ale s kamarádkou a nebo s malou skupinkou "chodek". O veškerou mimo domovní aktivitu jsem přišla díky kovidu a stále sedět jen doma, to je pro mě utrpení. Na zahradě se zatím nedá nic moc dělat, a tak mně pohyb hodně chybí. Samozřejmě, že vše se děje v rámci zadaných pravidel a v rámci okresu a naše chození většinou nepřesáhne ve výsledku 10 km.

A tak několik postřehů z mých vycházek.

I tak může skončit vánoční stromeček.

Malovaný kamínek pro štěstí zasazený do kůry stromu. .

Jen malý zlomek louky plné konikleců.

Stále zavřená rozhledna na Kosíři.

Tyto krasavce bylo obtížné z dálky mezi stromy a keři vyfotit.

To volavka pózovala s radostí.

Že by už opravdu?

Opět v plné kráse

Opět v plné kráse. Opět nezklamala. Opět září.

Určitě jste poznali, že jde o řemenatku neboli clivii. 

Zůstala v domečku, kam jsme se před dvaceti lety nastěhovali a já jsem ji vzala na milost. Nikdy jsem ji nepěstovala a tudíž k ní neměla žádný vztah. Jako kdyby to tušila, odměňuje se mi každým rokem krásným květem.

I přes mou minimální péči a každoroční květenství, stačila vyprodukovat i své nástupce, takže z jednoho květináčku jsou už květináče tři a další přírůstky se mají čile k světu.

Mám ji v podkrovní světničce na parapetu "meziokna", kde se v zimě netopí a udržuje jen minimální teplota. Okno je otočené na západ, takže si v odpoledních hodinách může užívat dostatek sluníčka.

  

Každý den chodím obdivovat její krásu a radovat se z ní.

A stále počítám, kolik kvítků se už rozvilo......

 

Velikonoční přání

 Přeji krásné jarní velikonoční dny.

 Snad si z mých přáníček některé vyberete.

Velikonoční kraslicov

 Když se objevil následující plakátek na Fb stránkách Mateřského centra naší obce, bylo mi jasné, že se musím zúčastnit. Neváhala jsem. Mám ráda takové výzvy. Úkol byl jasný - vyrobit alespoň jedno vajíčko o velikosti minimálně 30 cm. Jakým způsobem, to už bylo na autorovi. 

Základem byl pro mou tvorbu  tvrdý papír ze staré krabice, vystřižený ve tvaru vejce podle zadaných rozměrů,  který jsem poté nastříkala bílou barvou ve spreji. A mně známou ubrouskovou technikou ozdobila obrázky s jarní tématikou. A dostatečně nalakovala.

Chtělo to ovšem nějak orámovat. Pátrala jsem v mysli, kde v naší obci rostou smuteční vrby. Žádný rybník u nás není, ale přesto jsem jeden prastarý strom našla. Z proutků jsem upletla copánek, který jsem tavnou pistolí k papírovému vajíčku přilepila a ozdobila mašličkou.

Podle zadaných propozic jsem jedno vajíčko pověsila na vstupní dveře a druhé do okna.

Tak jsem alespoň trošičku přispěla ke zkrášlení naší obce na Velikonoce.

Háčkované kukaně

Nic nového. 

Mé kamarádky háčkařky je už dávno háčkovaly,

 ale já jsem se k nim dopracovala až nyní. 

Pro skořápkový korpus jsem zvolila tu nejjednodušší formu předlohy,

 takže to krásně rychle přibývalo..

Od kamarádky jsem měla výfuky z velkých vajec,

 takže umístit do kukaní "náplň" nebyl problém.

 Naštěstí v květinářství u nás měli malá kuřátka a ostatní zdobení jsem měla už z dřívějška.

Dají se položit jen tak na misku a nebo zavěsit třeba na větvičku.

Budou to malé pozornosti pro mé kamarádky a přátele.

A nyní už konec tvoření, protože mocně volá zahrada!!!