Když začíná být teplo....

 Ukazatelem teplého počasí je u nás nejen teploměr, ale hlavně chování našich kočiček. Studený a deštivý  květen strávily většinou pěkně v kuchyni v teploučku stočeni do klubíčka a jen v noci vyrážely obhlídnout rajon a na lov. Nyní je situace úplně jiná. Teplý kožíšek si zchlazují ležením na studené dlažbě pěkně ve stínu.

 A nejlépe, co nejvíce na zádech, aby se pěkně ochladily.

Dobře se odpočívá i v útrobách venkovního krbu.

To se chce tak moc spát.....

Ale někdo přece musí být na stráži a bdít.

 Naše Kulička to jistí.

Pozor na mě!!! To je můj rajón!!!

Soupravička č.2

 Dala jsem se opět do šití. Důvody byly celkem tři.

První byl ten, že předcházející chňapková souprava - rukavice a srdíčko - se líbila. Druhým impulsem bylo krásné červenobílé pláténko, které jsem dostala od své kamarádky s tím, že já ho na rozdíl od ní, určitě využiji. No, a do třetice? Bylo potřeba něco malého a milého jako dáreček k narozeninám.

Střih na rukavici jsem už měla vyzkoušený, a tak nebyl problém. Jen vymyslet nějaké nazdobení a mohla jsem šít.

Srdíčko jsem tentokrát nahradila touto "vestičkou", která je víceméně jen tak pro parádu.

Soupravička je už u své majitelky a myslím, že udělala opět radost.

A nyní hurááá opět do zahrady!!!

Opět ty kamínky

 Stále mě to drží. A moc. Dokonce jsem si přikoupila ve výtvarných potřebách ještě nějaké fixy, ale ty už nebyly jen za 8,-Kč jako v obchodě - Barvy a laky -, ale podstatně dražší. A tak každý týden při výšlapu kolem naší říčky Hloučely nasbírám kamínky a bavím se. Pěkně je umyji, poté nastříkám bílou barvou a vymýšlím, co na ně nakreslím.

A následující týden je při dalším výšlapu někde na naší cestě umístím. Z těchto kamínků mám zpětnou vazbu zatím pouze na oranžové sluníčko.

Stále vymýšlím, co zajímavého a barevného na kamínky nakreslit.

Tyto byly nachystané na středu tohoto týdne.

 Tak jsem zvědavá, jestli ještě nějaké zůstaly na uloženém místě.

A poslední tři panenky- andělky  se mnou včera putovaly do naší chatové oblasti na Běleckém Mlýně.

Ale já na nálezy zatím moc štěstí nemám. Asi mé zraky vzhlíží moc vysoko a ne na zem. 

Až nějaký kamínek najde, tak se určitě pochlubím.

Pěkný první červnový týden přeje

Janka

Háčkovaný šátek

 Můj první.

 Co bych to byla za háčkařku, kdybych nevyzkoušela, jestli to také zvládnu. Dlouho jsem si vybírala nákres, podle kterého bych šátek uháčkovala. Abych rozuměla všem symbolům a někde se "neztratila". Nakonec jsem vybrala, ale nevím, jak se jmenuje. Tedy ten nákres, podle kterého jsem háčkovala.

Přízi jsem zvolila čtyřnitku v barvě černé, fialové a bílé.

Tak vypadaly mé začátky. Byl to běh na dlouhou trať, což já nemám ráda. Začínala jsem v říjnu minulého roku. Poté jsem práci odložila a háčkovala jsem různé drobnosti jako dárečky na Vánoce.

A po Vánocích se mně opět do šátku nechtělo, a tak jsem připravovala Velikonoce.

Jenže po Velikonocích už jsem se na nic vymlouvat nemohla, a tak jsem se do toho zakousla.

Ze začátku to bylo prima háčkování, řady byly krátké, ale postupně se mocně prodlužovaly. Nicméně z této příze se mně pěkně háčkovalo a jsem ráda, že jsem šátek úspěšně dokončila.

A nyní už pokukuji po dalším barevném klubíčku  i vzoru - nákresu. Chtěla bych opět čtyřnitku a vzor, který bych zvládla jen z nákresu. Třeba mi poradíte, který vzor se dobře háčkuje. Byla bych vám moc vděčná.

Pěkné májové dny přeje

Janka

Pampeliškový med

 Tak jako každoročně, tak i letos jsem se chystala, že si udělám pampeliškový medík. Pampelišky v trávníku na zahrádce krásně kvetly. Jenže ouha!!!! Jela jsem do města něco vyřídit, a když jsem se vrátila, trávník byl krásně vysečený. Zkrátka manžel byl aktivní. Nezbylo mi nic jiného než čekat na další kvetení pampelišek. Stále pršelo a nesvítilo sluníčko, takže pampelišky byly stále zavité. Konečně po týdnu jsem se dočkala.

Natrhala jsem 400 kusů květů, nechala vylézti všechny broučky a poté zalila 2 litry vody. Přidala na kolečka nakrájený pomeranč a vše přivedla k varu a vařila 15 minut. A do druhého dne nechala vyluhovat. Pak se vše přecedí přes pláténko a přidá se cukr / 2 kg/ a vaří se  asi hodinu a půl až směs zhoustne.

Nalije se do skleniček. Já jsem je obrátila dnem vzhůru a druhý den nalepila etikety a uložila na chladné místo. To je u nás do sklepa.

Já vím, že pravému včelímu medu se nic nevyrovná, ale do čaje nám tento med úplně stačí. Ten pravý včelí med je pro nás moc vzácný a je ho do čaje škoda. Ten máme rádi na chlebík s máslem.

Máte vyzkoušenou přípravu medu i z jiných rostlinek či bylinek?

Každoroční akce

 Každoroční, mou neoblíbenou akcí, je dřevo. Většinou připadá na měsíc květen, to proto, aby do zimního období pěkně vyschlo. V  zájmu zachování klidné domácnosti se musím podřídit přání manžela a jít do toho. On stále upřednostňuje topení dřevem, i když máme zavedený plyn a možnost i jeho topením. A tak to i letos přišlo.

V pátek odpoledne přijelo autíčko se dřevem, které vyklopilo do průjezdu.

Nezdá se toho moc, ale bylo to 7 kubíků dřeva.

V sobotu ráno přijeli brigádníci a šlo se na věc. Počasí nám přálo. Bylo pod mrakem, ani teplo, ani zima, tak akorát na práci venku.

Manžel vymyslel organizaci, a tak nám vše šlo pěkně od ruky.

Zeť v průjezdu řezal klády na patřičnou délku, kluci nosili uřezané špalíky po několika schodech na místo, kde seděl manžel se štípačkou. 

Já jsem mu špalíky chystala a on je štípal.

 Poté jsme je naházeli do koleček a nejstarší vnouček je vozil na místo,

 kde se rovnaly do hraničky.

To byl úkol dcery.

Začali jsme o půl deváté a ve dvě hodiny bylo hotovo.

A to už je výsledek našeho sobotního snažení.

Sice nás s manželem dnes bolel "celý člověk", ale opět máme na rok vystaráno.

Letos jsme si několikrát přitopili plynem a hned jsme dva tisíce za plyn dopláceli. 

Takže snad se nám naše úsilí vyplatí.

A  po třetí hodině začalo pršet.....

Čas tulipánů

Tuli, tuli, tulipán, tulí se a není sám. 

Na rozkvetlém záhonku, kývá hlavou na stonku.....

Ano, tak to právě u nás vypadá. 

V naší zahrádce je momentálně čas tulipánů,

 i když současné velmi větrné počasí jejich krásu ničí.

 

 Nejdříve se na skalce objevily tyto minitulipány. Na fotce to není vidět, ale ony jsou opravdu miniaturní - vysoké nějakých deset centimetrů.

Poté přišly na řadu klasické červené a žluté.

Na první pohled skoro neznatelný odlišný detail.

A spojení obou barev.

Je zastoupena i fialová barvička.

A dokonce tmavofialová v jakési plnokvěté formě.

Něžná bílá se špičatými konci.

A trošičku "zašpiněná" do fialova.

Letos jsem se nemohla jejich krásou "kochat" na Flóře v Olomouci, tak alespoň v miniaturní podobě u nás na zahrádce.