15 let

Patnáct let života. 

Je to málo nebo hodně??? A ve vztahu s někým, či s něčím? V manželství by šlo o křišťálovou svatbu. A já nyní toto "křišťálové" výročí slavím se svým blogem. Je to vůbec možné???

Byla  doba, kdy nás s blogem začalo několik /většinou tvořilek/, ale ne všechny vytrvaly. Navzájem jsme si pomáhaly, bojovaly s počítačem, učily se upravovat a vkládat fotky, zlobily se, když blog nefungoval a měly velkou radost, když někdo náš příspěvek komentoval.

Můj vztah s blogem trvá stále. Pořád se máme rádi a máme si co říci a ukázat. Že tento vztah tak krásně funguje je především zásluha vás, návštěvníků mého blogu, protože vy jste mou zpětnou vazbou a inspirací.

 Alespoň toto malé poděkování vám, návštěvníkům mého blogu, v podobě kytičky růží. 

Přeji všem krásné dny, pohodu, radost z obyčejných věcí, optimismus

 a mě moc potěšíte opět vaší návštěvou!!!!

Rostou??? Rostou???

 U nás ani náhodou. Zkrátka - NIC, NIC, NIC. Mám na mysli samozřejmě houby. Už druhým rokem si dávají pauzu. Když vstoupíte do lesa, tak vám listí šustí pod nohama . je příšerné sucho a v našich končinách nezaprší a nezaprší.

Mám kamarádku, která je vášnivou houbařkou, a ta tuto situaci nese velice těžce. Zásoby nasušených hub došly už dávno, a tak není kde brát. A navíc měla zdravotní problém, a k tomu narozeniny, a tak jsem jí chtěla trochu potěšit a udělat radost.

Inspirací se mně stal Pinterest.

Začala jsem tím, co se mně zdálo nejjednodušší.

No, přece nezůstanu jen u jedné houbičky. A tak vznikla její starší sestřička. Ale takové houby moje kamarádka samozřejmě nesbírá. Ale říká se, že kde rostou muchomůrky, tak se najdou i praváci.

A tak jeden maličký vyrostl.

Ale co s tím nyní? Jak to naaranžovat???

Stačila malá destička z kmene břízy, nějaké umělé listy, šišky a zbytek od žaludů a houbová dekorace byla na světě.

A pak, že nerostou???

Překvapivá návštěva

 Máme malou chatičku ze dvou stran obklopenou lesem. Zahrada, kde se nachází je oplocena, jsou zde záhonky s květinami, ozdobné keře i stání pro auto. Já sem většinou jezdím vlakem, i když se od vlakové stanice pěkně projdu. Minulý týden mě čekalo zajímavé překvapení. Asi v polovině cestičky od brány k chatce mě zaujalo sedící zvířátko na schodech při vstupu do chatky. Že by kočka? Nebylo by to nic nového a zvláštního, protože zdivočelé kočky se zde často pohybují. Ale nyní by šlo o poměrně velkou kočičku. Tak tedy pes????

Zastavila jsem se a chvíli jsme - já i to zvíře - na sebe soustředěně hleděli. Zvířátko to nevydrželo a sešlo se schodů, otočilo se ke mně zády a dalo se na pomalý odchod a mně bylo jasno. Ten huňatý ocas.....

Honem jsem vešla ve vší tichostí do chaty, popadla mobil, skočila k oknu a hledala lištičku, aby mně neutekla, protože jsem byla přesvědčena o tom, že mně nikdo neuvěří, že na naší zahradě se procházela krásná liška.

Uvelebila se kousek od chaty v trávě.

 Opatrně jsem poodhalila závěs na okně, a přes síť na mouchy jsem začala fotit.

Krásně mně pózovala, ale byla ostražitá a vedla mě v patrnosti.

Pak se zadívala vzhůru k oknu, věnovala mně ještě jeden pohled a v klidu a znuděně odkráčela.

Tak "Liška Bystrouška" i v našich končinách.

Podzimní dekorace

 Máte rádi podzim? 

Většina lidí ano, pro jeho rozmanitou barevnost. Já se snažím ho mít také ráda, ale nějak mně to moc nejde. Toto období je spojeno s nenávratným odchodem mých blízkých. Mým oblíbeným obdobím je jaro, kdy se příroda probouzí, vše je krásně zelené, svěží a začínají první barvičky.

No, ale nedá se nic dělat, podzim pomalu nastupuje a jiné možnosti nejsou. A tak si ho chci zkrášlit trochu podle sebe. A k tomu slouží mé tvořeníčko.

Jednoduché háčkované dýněčky.

Něco je z loňského roku a něco přibylo letos. Ochraňuje je malý ježeček.

A ten skutečný živý je každý večer na našem dvorku věrný strávník. Manžel ho poctivě vykrmuje, aby v pohodě přečkal zimu.

Na zahradě se letos okrasným dýněčkám moc nedařilo, a tak mám alespoň ty háčkované.

A hned je ten podzim pro mě veselejší.

Moje sluníčka

 Výpěstky na zahradě letos nic moc, ale je alespoň něco, co mně i přes suché počasí dělá radost. A to jsou moje sluníčka, neboli slunečnice. Jednou kdysi jsem zasela semínka a mám navždy vystaráno. O ostatní se postarají ptáčci. Zvláště stehlíci, kterých přilétají celá hejna a krásně štěbetají. Bohužel vyfotit se nedají. Bojí se a rychle při mém příchodu odletí. A tak na jaře malé slunečnice vyrůstají úplně všude, i tam kde bych je nechtěla.

 Mám takové ty obyčejné, co rostou na poli.

Ale i ty více vybarvené.

 I krásně střapaté se žlutým středem.

Některé jsou vysoké tak jako já, ale mnohé přerostly i výšku foliovníku.

Zde už pro příští strávníky nic nezůstalo.

Sluníčka mně svítí, i když je zataženo.

Ach, ta letošní úroda.....

 Stal se zázrak.

U nás, po více než měsíci, konečně napršelo. Opravdu celý měsíc nespadla ani kapka. A tomu odpovídá i situace na zahradě. I přes každodenní zalévání je všechno malé vzrůstem, neduživé a seschlé a napadené škůdci. Jablka padají, pod stromy se švestkami je modro. Ani kytičky nekvetly dlouho. Horko je spálilo.

Ale i z této situace se mně podařilo něco vytěžit. Několik skleniček rybízové a meruňkové marmelády a zavařených angreštů.

Okurky zahubily svilušky a také plíseň. Takže radost mně nyní dělají pouze rajčata a vinná réva ve skleníku.

Těch si opravdu užíváme mocně na všechny možné způsoby. Nejraději ovšem mám, když jdu do zahrady a utrhnu si rajčátko přímo z keříku.

A stejně tak je to i s bobulkami hroznů.

Tak alespoň nějaké radosti se u nás při tom velkém suchu najdou.

Čas levandule

 Tak to nikdy opravdu nevím, kdy je ten správný čas na sklizeň levandule. Já myslím ty květy, které se dají použít na výrobu ozdobných voňavých pytlíčků, srdíček či jiných šitých tvarů. Květy levandule nechávám co nejdéle, protože nádherně voní a je radost pohledět, jaké množství různých motýlků, broučků i jiných živočichů je navštěvuje.

A navíc, v tomto příliš horkém létě mně chybí nějak energie něco šít, háčkovat, nebo nějak jinak levanduli zpracovávat.

Začala jsem, tak jako každým rokem, paličkami. Nějakou dobu to šlo, ale potom se stébla už začala lámat a výsledek nebyl takový, jaký jsem si přála.

Tak jsem se dala do háčkování a šití.

 

Uháčkovala jsem pytlíčky filetovou technikou a ušila látkové čtverečky, které jsem naplnila

 levandulí.

Myslím si, že výhoda těchto pytlíčků je v tom, že příští rok, když už nebudou tak vonět, tak se ušijí nové a vymění.

Moc mě toto tvoření baví, ale opravdu někdy elán nestačí.

Když dojde fialová látka, tak dobrá je i modrá,neeee????