To nemá konce......

 V půlce srpna, když jsme odjížděli na dovolenou k moři, tak jsem si říkala, že už dělám poslední marmeládku z ostružin. Ostatně už to byla druhá várka.

Ó, jak jsem se mýlila. 

A to jí předcházela marmeláda z rybízu, angreštu a jahod. 

A přitom na sladké jsem v naší rodině pouze já a dcera. Ostatní jsou "masožravci".

Těm přijdou vhod tak akorát zavařené  /naložené/ okurky, kterých bylo letos také požehnaně.

A to nemluvě o sušení a postupném zpracovávání divizny, která letos nádherně kvetla.

Opravdu dělá divy, když jste nachlazení a trápí vás kašel. Mám vyzkoušeno.

Po návratu z dovolené manžel prošel zahradu, skleník a foliovník a prohodil:" Je tam spousta krásných paprik a rajčat. Něco s tím musíš udělat. Nejlépe lečo."

A tak jsem opět /už asi potřetí/ dělala lečo. Krásné velké papriky jsem si ještě ponechala a po víkendu je naplním mletým masem a dám do mražáku. Bude to k rajské omáčce mňamka.A tak to máte u nás stále. Zkrátka - to nemá "konca" - jak se u nás na Hané říká.

Barevný pozdrav ze zahrádky......

Květena Jadranu

 Huráááá!!!

 Jedeme k moři. Po dlouhých jedenácti letech uvidím moje milované moře. Nebudu vypisovat důvody a okolnosti, které nás k tomu vedly, ale je jasné, že uplynulých jedenáct dovolených strávených v termálech se minuly zamýšleného účinku. Klouby manželovi bolí stále.

Rozhodnutí to bylo docela rychlé, ale splňovalo všechny naše požadavky na dovolenou u moře. Doprava autobusem, ubytování a polopenze.

Cílem byl Drvenik v Chorvatsku.

Počasí vyšlo na 100 procent. Za celý týden jsme neviděli jediný mráček. 

A že bylo vedro? 

To bylo i u nás v ČR.

Tak čistou vodičku  nemáme ani u nás ve vodovodu.

 A o její teplotě,  my kteří jsme zhýčkaní termály, nebudu ani psát.

A kromě moře, mě samozřejmě zaujalo vše, co tam rostlo a kvetlo. 

A že toho nebylo málo.....

Každý balkón, každý taras byl porostlý nějakou rostlinkou - třeba jen zelenou, nebo i kvetoucí.

A tak jsem se kochala a kochala a neměla odvahu si nějaký kousíček rostlinky přivésti domů.¨

Tak snad příště. Pevně věřím, že tato cesta k moři nebyla poslední.

Dárek k narozeninám

 Jedna z kamarádek, která s námi chodí pravidelně každou středu na výšlapy, slavila narozeniny. A ne ladajaké....Krásné osmdesátiny. .Co jí dát za dárek? Bydlí v paneláku v pěkném bytečku a vše, co potřebuje k životu, tak má. A tak přišlo na řadu opět háčkování.

Na pinterestu jsem si našla návod na polštář. Přikoupila přízi Jeans, podšívku, zip a dala se do práce. Nebylo to vůbec složité. Jen dlouhé sloupky a řetízková oka uspořádaná určitým způsobem při střídání barev. Více přemýšlení a úsilí mně dalo všití zipu a podšívky.

A výsledek.

 Je zajímavé, co s barvičkami udělalo ranní sluníčko.

 Originální zbarvení je na první fotečce.

Polštářek je už u nové majitelky a snad udělal radost.

Pamětník

 Pamatujete na to -

- když jeden kopeček zmrzliny stál 70 haléřů a prodavač ti ho dal dávkovačem na zmrzlinu do čtvercové oplatky s kulatým dnem??? 

- když jsi chodil nakupovat mléko do konvičky a doma se muselo hned svařit, aby se nezkazilo???

- když sis chtěl vyrobit šumivý perlivý nápoj, tak jsi musel použít dvě kostičky, které jsi dal do vody. Vínově zbarvenou pro barvu nápoje a potom bílou pro jeho šumění??? 

- když sis chtěl udělat z exponovaného filmu doma sám nějaké černobílé fotografie, musel jsi mít dokonale zatemněnou místnost, zvětšovák, vodu a příslušné chemikálie???

- když ses potřeboval zkontaktovat s někým z jiného města, musel jsi zajít na poštu a počkat až tě spojovatelka zavolá do příslušné kabinky a spojí tě s volaným????

Jóóó, to byly časy.... Jsi také pamětník????

Věneček do okna

Nemám ráda prázdné okno do ulice. Je takové smutné. A tak se ho snažím vždy alespoň trochu oživit nějakým mým výtvorem. Samozřejmě tématicky zaměřeným. Vánoce a Velikonoce mně skýtají mnoho možností, ale vlastně i jaro a podzim. Co však v parném létě???

Vyřešila jsem to uháčkovaným věnečkem. Jenže okno je na jihovýchod a stále svítící ostré sluníčko dělá své. A tak každý rok musím vybledlou ozdobu zrenovovat.

Tak alespoň něco málo z mého tvoření, na které nemám nyní vůbec čas a moc mně chybí.

Krásné dny přeje Janka

Dobrůtky

 Jsem ve víru zpracovávání úrody ze zahrady. Toto období, ač bych měla, nemám ráda. Každý třetí den dozrávají okurky, mezitím fazolky a nyní se přidala i rajčata. A samozřejmě i cukety, které se letos vydařily. A ty se snažím hned využít na lehký oběd či večeři.

Letos jsem vyzkoušela i žlutou cuketu a je moc dobrá na všechny způsoby. Nejraději máme cuketové placičky. Ty klasické, a nebo vylepšené šunkou, anglickou a strouhaným sýrem. Nestačím je smažit.

Ale i plněná cuketa nám chutná. K tomu naše vypěstované brambůrky a zeleninka.

 A protože to je jen lehké jídlo, tak musí být i ještě něco navíc.. V lednici je listové těsto, a tak se jde na věc. Na slano i na sladko.

Klidně si nabídněte!!!! Rychle to ubývá!!!!

Divná kytka

 Když jsem končila v zaměstnání, tak jsem na rozloučenou a pro vzpomínku na společně strávená léta dostala od některých spolupracovníků malé dárečky. Nejvíce byly zastoupeny různé květiny. Jedna kytka v květináči mě ale trochu vyvedla z míry. Možná to byla od darované jen náhoda, ale moje bujná fantazie v tom začala vidět i nějakou symboliku. Tuhé a ostré zelené špičaté listy, žádný kvítek......Na PC jsem si našla , že rostlina se jmenuje hawortie, tedy jeden její druh. Nicméně o kytičku jsem pečovala, ona prospívala a mocně se rozmnožovala. Už mám dva velké květináče a nevím, co s ní.

Čas od času ji přesadím a malé nové výhonky zasadím do nových květináčků. Už několikrát mě překvapila netradičním květenstvím.

Z malého květináčku najednou vyrazilo jakési stéblo a rostlo a rostlo do výšky.

Nedalo mně to, abych nezměřila jeho délku.

Délka stébla je 110 centimetrů.

A na jeho vrcholu postupně rozkvétají malé bílé kvítky.

Ještě jsem se s takovou kytičkou nikdy nesetkala.

Vy ano????