Tulipán

 Tuli, tuli, tulipán, 

je na záhonku velký pán, 

červený, žlutý, fialový, 

pěkně nám zahrádku zdobí.

Tyto malé, nízké, ostře červené byly první. Jsou asi určené na skalku, ale to vůbec nevadí. Modré modřence jim dělají krásné pozadí.

Snažím se vždycky je vysázet podle určitého "klíče". Nejdříve vysoké žluté. 

 Poté nižší žlutočervené.

A nakonec červené. Jenže ne vždy mně to vyjde. Příroda a včeličky mně změní barvičky.

Strašně miluji a mou chloubou jsou tyto černé tulipány -  La tulipe noire - protože mně připomínají můj oblíbený film s Alainem Delonem.

 - 

A ať se snažím, jak se snažím, nakonec jsou všechny barvičky pohromadě.

A ještě se rozvíjí další, o jejichž barevné kombinaci jsem neměla tušení.

I fialový se ukázal. 

Ale stejně jedna ze základních tulipánových barviček mně ještě chybí.

 Postřehli jste, která???

Renovace

 Už několik let si zdobím okno letním háčkovaným věnečkem s kytičkami. Jde o polystyrénový korpus, který je obháčkovaný a dozdobený. Používám přízi Camillu, se kterou se mně dobře háčkuje. Okno máme na východní stranu, kam v dopoledních hodinách svítí sluníčko. Nevěřili byste, co sluníčko s barevnou přízí za ten rok udělá. Barvy jsou vybledlé až hrůza. Takže nezbývá nic jiného než renovace.

Oranžová jakž takž vydržela, ale zelená neměla šanci.

 Stejně tak i u druhé kytičky. Z bílé se stala jakási béžová a pro listy jsem raději tentokrát zvolila výraznější zeleň,

 Takže pro srovnání - loňský a letošní věneček. Určitě tam  rozdíl je......

Můj letošní krasavec.

Překvápko na cestě

 Každou středu nás pravidelně chodí partička osmi "turistek" na malé výšlapy. V okolí našeho bydliště jsou krásné lesy a malé kopečky, říčky, rozhledny a spousta zajímavých lokalit, takže máme na výběr. Naše trasy jsou tak do deseti km, abychom to při našem věku v pohodě zvládly. Samozřejmě nejde o žádné sportovní výkony, ale pro nás o spíše společenskou událost, kterou si vždy zpestřujeme nějakým dobrým "mlsem". O zážitky tedy není nouze. A ten poslední bylo setkání s malým tvorečkem, kterého zatím žádná z nás v přírodě ještě neviděla.

Poznali jste mloka skvrnitého?

Tento tajemně vypadající živočich je aktívní většinou v noci, takže ve dne je možno se s ním setkat pouze tehdy, když je zamračeno a prší, A ono ten den bylo opravdu mocně zataženo a mrholilo. 

Žlutý vzor je pro každého mloka jedinečný, podobně jako jsou jedinečné otisky prstů pro každého člověka. Mlok skvrnitý je největší ocasatý obojživelník v České republice. Patří k ohroženým a zvláště chráněným živočichům.

Na naší pětikilometrové cestě  Bukovanským údolím jsem se s tímto tvorečkem setkaly celkem sedmkrát. Musely jsme soustředěně hledět na cestu, protože naše kroky ho vůbec nevyrušily.

 Ochotně každý pózoval při focení. 

Ale určitě bych nedoporučovala se s tímto tvorečkem moc kamarádit. Je totiž jedovatý. I když jeho jed není pro člověka příliš nebezpečný, pokud tedy nejste alergik a jed se vám nedostane do úst nebo do očí.

Tak to bylo naše překvápko na cestě.

Ze zahrádky

 Konečně. Jen něco málo.

Když jsem byla malá a kreslila jsem pastelkami, tak jsem je zpět do krabičky vždy úhledně rovnala podle barev - červená, modrá, žlutá, zelená, hnědá, černá. Alespoň tyto základní barvy. Ty další jsem dlouho neměla.

A dodnes se tímto barevným spektrem dívám na svět. A můžu říci, že první tři barvičky už ve své zahrádce najdu. A dokonce i ty doplňkové, jako je růžová, fialová, bílá....

Toto byla první červeň. Malé nízké tulipánky na skalce. Ani nevím, jak se přesně jmenují. A s nimi i bílé ladoňky a modré modřence. Ctím státní symboliku!!!!

Kvetoucích modřenců budu mít brzy plnou zahradu. Nejen na záhoncích, ale i v trávě. Jsou strašně invazívní rostlinou, podobně jako žluté prvosenky.

Tyto prvosenky kvetou spořádaně tam, kam jsem je zasadila.

 Další výrazná žluť, která se rýsuje, je květ jedné rostliny, kterou určitě poznáte. A já bych ji také zařadila mezi rostlinu, která nedbá na určené místo, ale roste, kde se jí zachce.

Další barvičky představují voňavé hyacinty.

 A špinavě bílá je zastoupená opožděně kvetoucí čemeřicí.

Už je to radostnější barevný pohled na zahrádku.

Předvelikonoční tvořivka

 Správně řečeno předvelikonoční tvořivá knihovna.

 Před Vánocemi a Velikonocemi naše knihovnice - lektorky nachystají a připraví materiály na tvoření pro všechny zájemce a na celý den. Nejen pro nás, které chodíme pravidelně každý měsíc. Navíc jsme měly tu výhodu, že jsme mohly přijít o hodinu dříve a v klidu se dát do tvoření, než přijdou ostatní účastnice a bude "nával".

Byly nachystány 4 stanoviště. Na prvním se na nás usmála jako vzor tato velká slepička. Něco podobného už doma mám, takže jsme šly s kamarádkou k dalšímu stanovišti.

Na stanovišti č.2 byly připraveny dvě milé ovečky. Byly pěkné, líbily se nám, ale šly jsme dále.

Pro třetí stanoviště byla připravena dřívka a různá zdobítka na vystřižení a na nalepení s tím, že vznikne uvítací velikonoční obrázek. Opět něco podobného mám už také doma.

Až poslední úkol nás s kamarádkou mocně zaujal. To jsme ovšem netušily, jakou "piplačku" jsme si vybraly.

Byl připraven výřez z překližky ve tvaru ptáčka, vajíčka nebo srdce, barvičky, lepidlo a malinkaté výřezy z lepenky. Já jsem si vybrala vajíčko, nabarvila na hnědo a začala vybírat jednotlivé komponenty a podle vlastní fantazie lepit.

Byla to opravdu velmi titěrná práce, ale nakonec jsme ji zvládly docela v pohodě.

A to už jsou výrobky mých kolegyň - sousedek.

No, a ten poslední výtvor je už můj. Trochu kostrbatý, ale zase něco nového, co jsem ještě nevyráběla.

Nahoře je malá dírka na provázek, a tím pádem je možné i zavěšení.

Takže tak, povelikonočně.

Velikonoční přání

 Přeji krásné Velikonoce 

plné pohody a dobré nálady

 a jarního sluníčka!!!

Moje kráska

 Je to řemenatka, já ji říkám klívie. Vždy na jaře ji okukuji, zda-li pokvete.

Roztahuji její listy a hledám stvol, který by vykvetl.

Letos jsem to našla u čtyř rostlinek,

Každý rok nádherně kvete, za což jsem jí, právě v tomto předjarním období, moc vděčná. A také proto, že ji nevěnuji žádnou speciální péči. Spíše ji zanedbávám.

Zůstaly mně dva květináče v domečku po manželově mamince. A já jsem taková, že nemám to srdce vyhodit kytku, i když se mně moc nelíbila - jen zelené listy.

A ona se mně tak nádherně svými květy odměňuje.