Občasné fotoúlovky

 Ne, že bych byla nějaký vášnivý fotograf, ale fotografuji docela ráda. Kytičky, výsledky mého tvoření, naše kočky a to, co mě nějak zaujme. Výhodou mého malého foťáčku je to, že když se fotka nepodaří, je ji možno samozřejmě smazat. Kde jsou ty doby, kdy se fotilo, a potom se čekalo, jak fotečky dopadnou. Jestli budou přesvícené, či tmavé, nebo rozmazané. A vždy v tu nejméně vhodnou chvíli právě došel film.....

Tak tedy, co mě zaujalo.

Tato fotka je ještě z doby povelikonoční. Možná koledníci doufají, že jim jejich pomlázka do příštího roku trochu povyroste.

Rozcestníky na Plumlově vám spolehlivě určí, jak daleko máte ještě do cíle vaší cesty.

Koleje u našeho místního nádraží....

I v lese se dějí na stromech divné věci.

Toto torzo stromu je na začátku cesty k ohradám s kravkami a býky. Že by nám chtělo něco symbolického říci. Kdo ví....

A zde to hlídáme my.

Mé krásky

       Mám ráda teplo, světlo, sluníčko, a tedy i zářivou žlutou barvu, 

            která vše pěkně rozjasní.

Všechny tyto atributy mi splňuje jedna kytička, která v mé zahrádce nesmí chybět.

Ano, jsou to slunečnice. Všechny jsou stejné, a přesto je každá jiná.

Kdysi jednou jsem její semínka zasela, a od té doby se mi o její reprodukci starají ptáčci. Na jaře nacházím na různých místech zahrady její malé rostlinky, které si potom přesazuji na místo, kde chci, aby mi rostla a kvetla. Ale stejně je všechny neuhlídám, a tak vyrostou i na políčku společně s bramborami,, v záhonku s jahodami i pomalu na skalce.

Možná víte, že slunečnice původně pocházela ze Severní a a Střední Ameriky, kde byla považována za obraz Boha.

Mořeplavci přivezli tuto rostlinu do Španělska, kde byla od 15. století pěstována jako okrasná květina.

Její semena se pražila a sloužila jako náhražka kávy či na zdobení pečiva.

Slunečnice je symbolem léta, krásy a inspirovala nejednoho umělce k namalování krásných obrazů, složení melodické písničky apod.

Slunečnice je zkrátka taková královna našich zahrad.

V řeči květin značí slunečnice přílišnou pýchu, ale i čisté a ušlechtilé myšlenky. 

A co se barvy týče - žlutá značí i prospěch v lásce, ale i žárlivost a nenávist.

Tak nevím, co je pravda....

A jak už vypadají mnohé odkvetlé slunečnice nyní???

A víte, kdo se o to postaral? Ne jeden ptáček, ale celá hejna pestrobarevných a docela bojácných stehlíků. Vyfotit se mi je nepodařilo. Jen vkročím do zahrady, už jejich hejno vzlétá a mizí v sousedních zahradách.

Takže foto tohoto krásného fešáka jsem si musela vypůjčit z internetu.

Čas levandule

 Levandule krásně kvete, voní, je plná včelek a čmeláčků. Je to nádhera. Mám čtyři keře levandule a každá je jiný druh. Jedna je ostře modrá, druhá má modré, ale úzké květenství a jedna kvete dalo by se říci skoro bíle. Vždycky je mi líto ji ostříhat. A navíc mám problém v tom, kdy je ten správný čas, abych mohla upléct paličky. Aby se mi stébla nelámala. A také nechci vzít včelkám a čmelákům dobrůtku.

A tak jsem začala .

 Byly to dárečky pro mé kamarádky, které nemají zahrádku a levanduli mají moc rády.

Není to dokonalé. Stále se učím.

Chtěla bych vymyslet i něco jiného, než jen stále paličky, ale chybí inspirace. Panenky jsem už dělala, pytlíčky a polštářky také, tak snad věnec, nebo něco jiného. Ale jaksi není čas. Stále zpracovávám úrodu - meruňky, okurky rybíz......

Tak alespoň inovace v podobě těchto "vařeček".

 Tak je nazvaly moje kamarádky.

Zlatohlávek

 

Nastává období, kdy ani nestačím sledovat, co mně na zahrádce právě kvete,

co už odkvétá a co se teprve chystá kvést.

Díky slunečnému a horkému počasí odkvetly růže během jednoho týdne, stejně tak i lilie.

Alespoň na našich zahradách.

Ty oranžové kvetou mezi prvními.

Pak přicházejí na řadu žluté, červené a nakonec bílé - královské, které nádherně omamně voní.

Královnou mezi liliemi je pro mě jednoznačně ta, kterou jsem na zahrádku u lesa nikdy nesázela.

Lilie zlatohlavá.

 Jednoho dne se tam objevila. Snad vítr přinesl semínko či ptáci. Nevím. Roste ve stínu pod jehličnany a lískovými keři.

Při sekání trávy si musím dávat velký pozor,

protože každý rok objevím novou rostlinku na místě, kde bych to vůbec nečekala.

Už vícekrát jsem se snažila posbírat si uzrálá semínka a vypěstovat novou rostlinku,

ale zatím jsem byla neúspěšná.

Tato třeba roste v bujné vegetaci u  plotu.

Takže mně nezbývá nic jiného, než respektovat mého zlatohlávka a těšit se, že příští rok objevím novou rostlinku na nejméně vhodném místě.

Boheminium

Byli jste v jeden den na hradě Karlštejn, zámku Hluboká, na Ještědu či na Starém Bělidle?

 Že to není možné??? Ale je.....

To vše vám umožní návštěva Parku Boheminium u Mariánských Lázní.  Už při poslední návštěvě Mariánských Lázní nás návštěva tohoto Parku se 75 dokonalými zmenšeninami významných českých památek moc lákala. Tehdy nevyšel čas, zato tentokrát ANO. A spokojenost byla na místě......Celý areál se nachází na východním okraji Mariánských Lázní v nadmořské výšce 750 metrů, asi 1 km od centra města, poblíž hotelu Krakonoš.

A jak se k parku dostat? Možností je několik. Pěšky od kolonády, autem, autobusem nebo dokonce kabinkovou lanovkou. My jsme zvolili variantu autobusovou. Přece jen výškové převýšení bylo docela velké.

Tak exkurze může začít. K první fotce není co dodávat.

Od gotiky přejdeme k renesanci.

Uhádli jste?

 A toto je kamenný most v jednom jihočeském městě.

 Zde je to i s popiskou.

Tento vodní zámek se mně obzvláště líbí, ale nikdy jsem ho v reálu zatím neviděla.

Tak na tuto rozhlednu jsme šplhali / kdo z koho/, jako rozjívení puberťáci na jednom ze školních výletů. To už je ale móóóc dávno.

 Jde o gotické sídlo z dob prvních Lucemburků.

Mně tuto stavbu připomíná jedna píseň Milana Chladila a Jaromíra Mayera o jedné zámecké hospodě.....

A na závěr řetězový most u obce........

 Je to poslední empírový most V České republice nacházející se v Jižních. Čechách. Je 157 metrů dlouhý a 6 metrů široký.

Ale, co je to za hrad v pozadí - to mně nějak uniklo. Třeba mi poradíte.

Tak co? Poznali jste zajímavé objekty???

Těším se na vaše komentáře!!!!

Meruňky

 Právě dozrávají. 

             Ale co vlastně o nich víme?  Odkud pocházejí? Čím jsou pro nás užitečné?                                                   Já mám meruňky moc ráda. Už od dětství. Asi právě proto, že v té době byly pro mě téměř nedostupné. Zahradu jsme neměli a sehnat meruňky nebylo jednoduché.

Meruňky jsou peckovice a pocházejí z Číny. 

Jsou považovány za symbol štěstí a bohatství. Číňané věří, že mají vliv na plodnost a vědomosti. Meruňky jsou skvělým zdrojem vitamínu A a C.

Olej z meruněk zklidní popálenou pokožku. Takovou masku si můžete z meruněk vyrobit sami. Stačí rozmačkat nebo rozmixovat 4 zralé meruňky s dvěma lžícemi olivového oleje a směs nanést na spálená místa. Po patnácti minutách opláchněte.

Meruňky ovlivňují zácpu, léčí horečku, anémii, zlepšují metabolismus, zlepšují zdraví srdce a ještě mnoho dalších věcí.

A proto jsem hned sáhla po hrníčkovém receptu na bublaninu a upekla nám dobrůtku.

Samozřejmě, že nejlepší jsou utržené přímo ze stromu, krásně teploučké od sluníčka. Však už je hojně začali  navštěvovat včelky a vosy a vysávat z nich jejich lahodnou sladkou šťávičku.

Bude i marmeláda a džem a zbytek půjde do bečky.

Exotika na moravské zahrádce

 Moji zahrádku zdobí spíše obyčejné venkovské kytičky. Mám moc ráda floxy, denivky, lilie, srdcovky, měsíčky, levandule.... Ale občas se mi zalíbí i něco jiného, neobyčejného. A tak mou zahrádku nyní zdobí kytička původem z Afriky. Je to mnohokvět, neboli Kleopatřina jehla. Mám ji už několik let a zatím se jí u mě daří.

A druhá kráska, křehčí a někdy ošemetná je původem z Ameriky. Dá se pěstovat v květináči, ale i v záhonku, ale její cibulky je nutné chránit  pře mrazem. Český název zatím nemá.

Je to ismene neboli hymenocallis.