Raritka naší obce

 Vždycky záleží na vzájemné domluvě a dohodě. Ale jsou situace, kdy se dvě firmy nejsou schopny dohodnout, a potom to dopadá následovně.

Co k tomu více říci????

I takové věci se u nás dějí.......

Pletené dárečky

 I když můj veškerý současný čas, energie a síla je věnována údržbě jarní zahrádky, nemůžu být bez tvoření.  A jelikož dárečky pro své přátele nerada kupuji, tak jsem se dala opět do práce. Kdy? No, přece až ve večerních hodinách. Seriály v TV nesleduji, a tak jsem opět začala motat ruličky z telefonního seznamu. Chtěla jsem dáreček alespoň trochu praktický.

Pěkně jsem si zopakovala opletek třema a dvěma a jednoduchou uzavírku. 

A také samozřejmě ubrouskovou techniku pro ozdobení dna košíku.

Pro druhý košíček, i když to tak na fotce nevypadá, jsem zvolila světlejší barvu  a malinko jiný tvar. 

Ruličky jsem namořila ořechem světlým.

Pro dno jsem vybrala ubrousek s růžičkou.

 A tentokrát dozdobila bílou stuhou.

Z obou dárečků se už těší /snad/ jejich nové majitelky.

Z májové zahrádky

 Současné teplé a slunečné počasí způsobilo, že mě naše zahrádka zcela pohltila. Na nic jiného mi nezbývá čas. Bylo třeba ještě vysadit skleník, zasadit cibulky lilií, které jsem si dovezla z Flóry z Olomouce, něco popřesazovat, nachystat sazeničky muškátů do truhlíků a začít bojovat s plevelem. Ale stejně toto období je na zahrádce nejpěknější. 

Kromě klasických jarních kytek, jako jsou tulipány, hyacinty, narcisky a modřence, mně dělají radost i pro mě malé raritky. Modré modřence jsou docela invazivní kytičky, ale kde se vzal na zahrádce modřenec bílý, to opravdu nevím.

Stejně tak to mám i s ladoňkami.

 Rostou a kvetou nejen v záhonku, ale je jich plný i trávník.

Ale bílých je poskrovnu.

Mám moc ráda řebčíky, ty klasické, vysoké, královské. Ať už oranžové či do žluta. Sice jejich cibulky moc nevoní hryzcům, ale zatím je u nás nechávají na pokoji. Jednou jsem se nechala zlákat a koupila jsem si cibulky řebčíku jiného a vyrostla mi malinkatá, sotva deseti centimetrová rostlinka. Byla jsem docela zklamaná.

Docela se mi rozmnožily petrklíče zoubkované, které vypadají také moc pěkně.

A na skalce září tulipa tarda.

A s ním ještě jedna kytička, jejíž jménem si nejsem jista. Moc jsem chtěla kandík, ale to on asi není. Jen květy té kytičky jsou mu moc podobné. Třeba mi rostlinku určíte.

Přeji pěkné májové dny!!!!!!

Naše studánka

 Odjakživa mám ráda vše, co nějak souvisí s vodou. Nevadí mi jarní či letní deštík, ba ani umývání nádobí či praní v ruce. Ráda pozoruji kapičky deště, jak dopadají na vodní hladinu a vytvářejí kola nebo bublinky. Fascinují mě velké vodní plochy, ale daleko více ty malé, ba nejmenší, a to jsou studánky. Takové ty opravdové už existují pomálu, většinou byly opraveny a zregulovány.

V místě, kde máme malou chatku se zahradou, tak tam v lese jedna taková byla. Ta opravdová. Byla jediným zdrojem vody na pití a vaření - pro nás chataře. Vždycky, když jsme šli pro vodu se starou konvicí či kbelíkem, tak to na mě v tichém lese působilo magicky a v mysli mi naskočil Sládkův text : " Znám křišťálovou studánku...". Představovala jsem si, jak v noci obyvatelé lesa přicházejí se ke studánce napít. 

Studánka slouží dodnes, ale je zmodernizována. Už to není malá vodní plocha. Voda vytéká z malé roury a je nad ní postaven malý domeček.

 Ochránci přírody ji zřejmě opečovávají a starají se o pořádek v jejím okolí. Letos přibyl i stůl s malou lavečkou. A při mé poslední cestě kolem se na něm objevilo 5 nových hrnečků.

Její voda je vyhlášená, protože kdykoliv jdu kolem cestou z vlaku k naší chatě, tak nedaleko stojí nějaké auto a lidé si vodu odvážejí do nádob sebou. Takže neslouží jen chatařům.

A má také své jméno. Jaké???

 No přece Bělinka!!!

Ještě po velikonočně

 Já vím, že Velikonoce už jsou týden za námi, ale nedá mi to, se ještě k nim  nevrátit. Nemám na mysli jejich slavení či neslavení, dodržování tradic či jejich ignorování, ale spíše radování se z toho, že už snad zima končí a začne nádherné a dlouho očekávané jaro. A radost je možné udělat také malým dárečkem, který byl vytvořený vlastnoručně a s láskou.

Nejraději na Velikonoce háčkuji vajíčka. A každým rokem je nějak obměňuji. Někdy jsou jednobarevná, jindy melír, nebo s korálky. Letos byla pestrobarevná.

Kamarádky mě zásobují výfuky, takže můžu háčkovat ostošest.

A  k vajíčkům letos přibyli malí zajíčci.

Bylo to krásné a jednoduché háčkování.

A všichni se rozletěli do světa a dělají /snad/ radost svým novým majitelům.

Zahrada v obýváku

 Tak je po Velikonocích, ale na jaro to zatím moc nevypadá. Alespoň u nás ne. Sice odkvetly první jarní kvítky, jako sněženky, bledule, talovíny a nyní už s kvetením končí i ladoňky a začínají tulipány. Stále je chladno a fouká ostrý a chladný vítr. Největším problémem jsou pro nás ranní mrazíky, které stále nechtějí ustoupit. Jejich sílu už odnesly dvě kvetoucí meruňky.

Už před časem bylo nutné si zaset semínka zeleniny, jako jsou papriky a rajčata, která později přijde do foliovníku, skleníku a ven na záhonek. Jenže právě ty jarní mrazíky, které jsou i ve skleníku, nás nutí sazeničky ochránit.

A tak nezbývá nic jiného, než je mít doma - v obýváku a na parapetech okna. Jenže tam je to dosti problematické, protože každý podvečer musíme zatopit a teplo z radiátorů by je uvařilo.

Zde jsou sazeničky ještě poměrně malé. V obýváku je jim pěkně teploučko, ale mají málo světla a sluníčka. A tak každé ráno při slunečném počasí je vynášíme do foliovníku a večer opět zpátky do obýváku. Je to fuška.

Vůbec se to nezdá, že při tom každou cestu nachodíme více jako kilometr a půl. Ale nic jiného nám nezbývá, když přes noc je ve skleníku stále mírný mráz.

Už by alespoň papriky chtěly na své stanoviště, protože nedostatkem světla se strašně vytahují do výšky. O rajčatech ani nemluvě.

Tak snad už to příjemně teplé jaro konečně přijde!!!!!

Velikonoční přání

 

Přeji krásné Velikonoce

plné pohody, dobré nálady

a jarního sluníčka