neděle 16. června 2024

Žížalky

 Tak tato stvořeníčka nazývají u nás.

 Na německých a anglických stránkách jsou to červíci.


Konečně jsem se dostala po dlouhé době k tomu, abych vzala do ruky háček a něco vytvořila. 
Jen malou rychlovku.


Využila jsem zbytky příze Camilla. Jde o jednoduché háčkování, které svede každý.
 Řetízek a dlouhý sloupek.


Budu mít mini dárečky pro nějakou příležitost nachystané.


Ještě bych chtěla vyzkoušet malé míčky. 
Ale uvidíme. 
Zahrada mně zabírá všechen čas a večer už padám únavou.
Přeji krásné červnové dny!!!


úterý 11. června 2024

Kleopatřina jehla

 Neboli Mnohokvět, latinsky Kniphofia je majestátní trvalka původem z Jižní Ameriky. Tuto rostlinu mám ve své zahrádce už několik let a nikdy nezklame. Kvete od června do srpna. 


Takhle před několika dny začínala nakvétat.

Má ráda hlinitopísčitou dobře propustnou půdu bohatou na živiny a  nesnáší přemokření.


Nyní její květy dosahují už výšky více než 120 cm. A stále se objevují nové.


Počítala jsem a počítala a nemohla se dopočítat. Je jich ale více než třicet.


Tak alespoň tato kytička mně dělá letos radost, 
když díky jarním mrazům  a neustálým lijákům jsme přišli o část úrody.











pátek 7. června 2024

Nebeská pěna

No, není to krása na pohled???


Tato nebeská pěna na modrém pozadí?
Když jsem byla malá holka, tak jsem byla přesvědčena o tom, že bílé mraky jsou krásnou pěnou. Byla jsem s rodiči - jako předškolák na Malé Fatře na Slovensku a oni absolvovali výstup na Velký Rozsutec. Mě nechali pochopitelně na chatě, kde jsme byli ubytováni. Po návratu mně vyprávěli, že procházeli mračny. Jak jsem jim záviděla.


O to větší zklamání přišlo později, když jsem na vlastní kůži zjistila, 

jak to doopravdy je.



Horší, ale je,  když nádherná pěna potemní.


To potom přijde nepříjemná nadílka, jako minulý víkend.


A najednou je všude bílo.


Zato včera nám příroda ukázala  i jiné své krásy.


A tak mě vždycky napadají slova básníka
 - Po modrém blankytu bělavé páry hynou a lehounký větřík s nimi hraje.....






úterý 28. května 2024

Růže květ

 Na naší zahrádce je to v poslední době jako na houpačce. Nejdříve strašné sucho a nyní se vše utápí v bahně.  Každý den přichází vydatný liják s bouřkou a dokonce i kroupami. Vše plave, půda to není schopna přijmout a když poté na chvíli zasvítí sluníčko, stává se z půdy beton. A ten zasetá semínka nemohou prorazit.

Jediné, co mně dělá velkou radost, jsou letos růže. I když i jim lijáky mocně uškodily.

To je moje nejoblíbenější růže. Stará odrůda jménem Nottingham neboli Queen of Bermuda. Její vnější plátky květů jsou tmavší než vnitřní. Mírně voní a v kvetení nikdy nezklame.

Další mou oblíbenou růží je růže jménem Super Star. Je to také stará osvědčená odrůda, někdy ze šedesátých let minulého století. Její červeň přechází do mírně oranžové a také mírně voní.


Tato "růžovka" by měla být Flamingo, ale nejsem si stoprocentně jistá, protože jsem měla ještě jednu růžově kvetoucí růži jménem Queen Elisabeth.



Vždycky jsem toužila mít také růži bílou. A jednou jsem si koupila růži jménem Virgo. Ale zdá se mně,  že díky opylování mění svoji barvu. Mám tři keříky a každá je trochu jinak zabarvená.


A největší radost mně dělá momentálně tato růže, Mnou vypěstovaná. Každý rok po odkvětu některou růži seříznu a zastrčím do hlíny a překlopím sklenicí. A čekám, zda vzejde. Mám tak padesátiprocentní úspěšnost. Jak kdy. Tato sazenička je stará dva roky a letos tak pěkně rozkvetla.

V mém výčtu chybí ještě růže žlutá, ale ta pokvete až později.










čtvrtek 23. května 2024

Kamínkuji

 Ano. Stále kamínkuji. I když nestíhám zahradu a domácnost a úklid v domečku, tak přece jen si najdu chvíli na malování kamínků.  Ty si vždy nasbírám u malé říčky, která teče nedaleko našeho bydliště. Nejsem žádný malíř. Vždy si najdu nějakou předlohu na netu a tu potom ztvárním na kamínkách.


Nejraději maluji obličeje nebo jednoduché motivy. 
Bílou barvou ve spreji si nastříkám základ a potom to nějak vybarvím.


I když jsem roznesla už velké množství kamínků, tak návratnost je velmi malá. Možná ti, co je najdou, nemají FB, takže nic nezveřejní, anebo si je nechají a neposunou dále. Ale to nevadí, třeba nálezci   udělají radost.


A kde mé kamínky skončily nejdále???? 
Tak asi 300 km od mého bydliště a v rámci republiky.




 
A toto už jsou kamínky, které zase mně v poslední době udělaly radost. Hned jsem je umístila do skupiny "kamínky" na FB a k některým se jejich výrobci hned přihlásili a některé zůstaly bez odezvy.

Samozřejmě, že nezůstaly u mě, ale při mých výšlapech putovaly na nová místa.



pátek 17. května 2024

Retro vzpomínky

 Také se vám stává, že  někdy večer nemůžete usnout?

Nepomáhá ani metoda dýchání /4-7-8/, žádné uklidňující čajíčky, dokonale vyvětraná místnost, osprchování přiměřeně teplou vodou a ani - prý - osvědčená vojenská metoda. I když si stále říkám: "Na nic nemysli!", tak stejně za chvíli mně hlavou kolují myšlenky na prožité události dne, potom přemýšlím o programu na další den a nakonec skončím u vzpomínek na dětství a mládí.

Hmatatelným důkazem mého vzpomínání je i jeden sešitek s kresbami, kterému jsme kdysi říkaly / my holky/ - památník. Bylo to taková móda. Nechat si do sešitku něco nakreslit, nebo napsat, připojit datum a podpis. A můj památníček mám uschovaný až do dneška. Možná vám bude připadat moje vzpomínání infantilní, ale co může nakreslit a napsat desetileté dítě své spolužačce.


Milá kresbička mé tehdy nejvěrnější kamarádky, o které dnes nevím vůbec nic a moc mě to mrzí.


Sestřenice přidala i malou rýmovačku.


Dodnes si myslím, že tento obrázek  patnáctiletá Mirka sama nekreslila.


Zato tyto dvě postavičky tužkou a pastelkami před mýma očima vytvořila stejně stará Věrka.
 Jen jsem na její umění zírala.


 Také jsme se se spolužačkami předháněly v tom, 
komu do památníčku nakreslí obrázek i paní učitelka.


Tato kresbička a zápis mě dojímá asi nejvíce.
 Nakreslila to moje maminka a věnování dopsala krasopisem moje babička.


Tato kresbička mě dojímá zase tím, že ji kreslila upracovaná ruka zedníka.
Ta jemnost a titěrnost - vůbec nevím, jak to dokázal.


No a závěr patří krasobruslařům.
Možná ještě někomu budou něco říkat jména - jako Grožajová, Karol Divín, Nepela.....
Sebrala jsem tehdy všechnu odvahu, zašla do šatny za nimi a poprosila o podpis.

Tak to jsou mé retro vzpomínky........




středa 8. května 2024

Něco málo tvořeníčka

 Nestíhám a nestíhám. 

Jsem plně pohlcena zahradou. Vše vysázet - papriky do skleníku, rajčata ven, odstranit to, co odkvetlo, ošetřit muškáty a dát je ven na sluníčko, vysadit si bylinkový truhlík....A tak bych mohla pokračovat dále.

Večer padám únavou a není nálada, chuť a ani síla něco tvořit.

 Moc mně to chybí. Ale přece něco málo se zrodilo. Obyčejné síťovky.


Jsou háčkované z příze Alize diva batik a je třeba umět pouze řetízkové oko a krátký sloupek.


Sice tuto jednotvárnou činnost moc nemiluji, ale zato při tomto háčkování nemusím moc přemýšlet.


I když se možná zdá síťovka jako pro panenku, vejde se do ní klidně i dvě kila jablek. Dá se pěkně složit do kabelky a poslouží pro neplánovaný nákup něčeho lépe než igelitka.




Žížalky

 Tak tato stvořeníčka nazývají u nás.  Na německých a anglických stránkách jsou to červíci. Konečně jsem se dostala po dlouhé době k tomu, a...