Když svíce začnou kvést

Tak na to  se vždycky moc těším.

Těmi svícemi je exotická rostlina zvaná eremurus a česky liliochvostec. Název se skládá ze dvou řeckých slov eremos=poušť, protože pochází z okrajů pouští v Asii a oura=chvost, ohon, protože je dlouhý, až 120 cm. U některých druhů až 300 cm.

Jeho květy u nás můžeme spatřit v červnu až v červenci.

Jsou to rostliny vytrvalé s křehkými hlíznatými kořeny zajímavého vzhledu (připomínají mořskou hvězdici).

Sází se počátkem podzimu v období vegetačního klidu hlízky, do jámy hluboké alespoň 30 až 50 cm. Na jejím dně by měl být písek, jako drenáž, kterým pak posypeme kořeny i seshora. Samotná hlízka bude tedy asi 15 cm pod povrchem. Jámu zasypeme propustnou zeminou. Protože se mně hlízky hodně rozmnožily, tak jsem jim předminulý rok našla jiné stanoviště a vše udělala podle návodu. Jaké bylo moje zklamání, když v loňském roce neměl eremurus ani jeden květ. Zato letos mě odměnil kvetoucími "svícemi".

Květy se rozvíjejí postupně odspodu.

A  jsou vždycky navštěvovány krásně lesknoucím se broučkem.

 Tak to je moje momentální velká kytičková radost.

Míček Flíček

Jednoduchý míček, jako přívěsek na klíče, tašku nebo batoh. A zároveň malý dáreček.

 Je třeba uháčkovat 22 až 24 řetízkových ok, do kterých v první řadě uháčkujete klasické krátké sloupky. Další čtyři řady jsou opět krátké sloupky, ale háčkované za zadní oko. Toť vše.

Máte tři proužky, které poskládáte do sebe, naplníte a sešijete. A je hotovo.

A míček Flíček - přívěsek je na světě.

Dva kamarádi

 Tak už i já jsem propadla háčkování zvířátek a přízi Himalaya dolphin baby. I když nyní na tuto činnost mně zbývá díky zahradě málo času, tak přesto mně to večer nedá. Začala jsem jen něčím jednodušším. Našla na Pinterestu mně pochopitelný  návod, zakoupila přízi a velký háček a patřičné komponenty a dala se do toho.

 První spatřil světlo světa tento zajda s velkýma ušima.

Tak jsem si troufla na většího a pro mě složitějšího.

Tato příze je měkoučká a dosti silná, takže vše pěkně rychle přibývalo.

A tak mám dva první zaječí kamarády a chuť pustit se do tvoření dalšího zvířátka.

 Jen mně chybí ten čas....

Nejkrásnější čas

Ano. Toto období považuji za nejkrásnější čas v roce a mám ho moc ráda. Zahrádka je už pěkně barevná, stále něco začíná kvést a kvete. Jen škoda, že ta nádhera dlouho nevydrží. Zvláště nyní, když mají přijít velká vedra. 

Moje zahrádka nemá žádné speciality, spíše připomíná zahrádku našich babiček - co se týká kytiček. Takže pivoňky, vlčí bob, plaménky, růže a nyní jsou na řadě orlíčky.

Vůbec si nepamatuji, že bych je kdy někam sázela.

 Žijí si svým životem a vždy mě překvapí novou barevnou kombinací.

Jejich květ je obdivuhodně tvarovaný.

Může být jen tak ve vnitřku  prázdný, ale i plný.

A barevné kombinace mají mnoho variant.

Každým rokem objevuji nějaké jiné.

To je moje obyčejná neobyčejná krása!!!

Bílá vede

 Když chodím kolem rodinných domků se zahrádkami, vždy se zvědavostí nakukuji, co jim tam roste a momentálně kvete. Nyní jsou to krásné barevné rododendrony, azalky a další barevné kytičky. Moje zahrada je asi nějakou výjimkou, protože většina kytek a keřů nyní září bělobou.

Začnu sasankami. Rostou si v záhonku i na skalce, kde se jim zlíbí.

Stejně se chová i rožec. Opět mu neumím poručit.

Stejně tak i jeho kamarád snědek. Hned je v záhonku a o kousek dále si kvete v trávníku.

Kopretiny ty mají výhradně své místo pěkně v trávníku.

Zato keře striktně dodržují své stanoviště, jako třeba tento tavolník.

A v plné kráse je letos i kalina.

A tak to u nás máme.

Zkrátka bílá vede.

Mydýlka

Jak jde rok, tak někdo z mých kamarádek a přátel má narozeniny či svátek a já jsem taková, že ho chci potěšit malým dárečkem. Ten ale nekupuji, ale chci ho vyrobit, a tak stále přemýšlím, co by to mohlo být. Nyní mám období mydýlek. 

Chce to jen nějaké voňavé mýdlo, přízi na háčkování a dát se do díla.

Mám ráda filetovou techniku, která je nenáročná a na obháčkování mýdla se hodí,

Vrch ozdobím malou háčkovanou růžičkou či napodobeninou kvetoucího karafiátu.

A malá voňka do prádelníku je hotova.

První letošní mňamka

 Vždy se na ni strašně moc těším. I když letos porušila tradici a byla k ochutnání až s týdenním zpožděním. Máme léty vyzkoušeno, že, když zasázíme  začátkem dubna do foliovníku vypěstované přísady salátků, tak na 1. máje máme na oběd první salát. Asi byla větší zima než jindy, možná málo sluníčka, nevím....

Ale nyní si už salátků skoro každý den plně užíváme.

Musí být se špekem a s ředkvičkou.

A myslím, že už to nebude dlouho trvat a k salátové mňamce se přidají i kedlubny. 

Už se na ně moc těšíme.

I vinná réva  a papriky se mají čile k světu.

Tak snad jim to nadšení pro růst a uzrávání vydrží.