Kulička

 Mé jméno je Kulička. 

Vymyslel ho babičtin prostřední vnouček Hanďa. Ale všichni mi říkají Kulda. Narodila jsem se jako nejstarší ze tří sourozenců v březnu roku 2017. Takže už mám více jak tři roky.

U maminky bylo nejlépe. To je moje sestřička a bráška.

Byla jsme roztomilá a okatá koťátka.

Ráda jsem odpočívala, ale také jsem se už uměla docela rozčílit.

 To je moje sestřička Mourka. Proč tak divné jméno? Moje panička a páneček mysleli dlouhou dobu, že je to kocourek, a tak mu dali jméno Mourek. Jenže po čase se ukázalo, že je tomu jinak. Je nám spolu moc dobře.

A to už prolézám keříky vinné révy, kterou máme na dvorku.

Jakmile panička někde odloží nějakou krabičku, hned jsem tam.

Když se nikdo nedívá, uteču do obývacího pokoje, kde se strašně krásně spinká na opěradle křesla. Ale panička to nemá ráda.

Nyní už jsem velká, a tak chodím po střechách, stromech a vůbec výšky mám moc ráda. Zde mám přehled o všem, co se v okolí děje.

Ale stejně je mně nejlépe na páničkově pohovce v kuchyni.

Je tam pěkně teploučko a cítím se tam bezpečně.

 A zvláště, když si páníček přisedne a začne mě hladit. To štěstím vrním ostošest.

A v létě, když jsou vedra, tak mám obsazenou rohožku na kamenném schodu na dvorku.

Sobotní kuchtění

Naše zahrada stále ještě nabízí své plody, a tak není problém vymýšlet, co se bude vařit. Stačí zajít na zahrádku a něco natrhat. Třeba rajčata. Těch se letos opravdu urodilo hodně. Ráda z nich dělám rajskou polévku s noky.

Čerstvě nakopaných brambor je také zatím plný sklep. A na záhonku ještě trůní přerostlé cukety. Tak proč toho nevyužít. Stačí jen přidat trošku kuřecího masa, paprik a nějaké koření a je oběd hotový.

A zde už se můžete zakousnout.....

I když je to jen zeleninka, tak jsme to všechno najednou nezvládli.

 Bude ještě svačinka či lehká večeře.

Co by to bylo za oběd bez salátu. Jak jinak, než z uzrálých rajských jablíček.

O víkendu nesmí chybět malý moučník. Stačí k tomu listové těsto, na ně ještě jedno těsto, plátky jablíček a posypat ořechy.

A zde už je nachystáno ke kávě, čaji, anebo jen tak na mls.

Klidně si nabídněte! Zeleniny je stále ještě dost.

Výlet za ocúny

 Minulý týden bylo nádherné teplé a slunečné počasí, a tak jsem se opět nechala zlákat skupinou výborných děvčat - turistek -, na výlet do okolí našeho bydliště. Chodí zásadně s hůlkami, a proto si říkají "Hanácké chodky". Popojely jsme několik zastávek autobusem do obce Laškov, do výchozího stanoviště našeho výšlapu. Odtud vede naučná stezka do Náměště na Hané. Jde se podél říčky Šumice. Vlevo i vpravo nádherné louky, které přecházejí do lesnatých strání. Tato lokalita se jmenuje Terezské  údolí. Jméno má po dívce, která byla neoprávněně a nespravedlivě vězněna v  Náměšťské tvrzi.

Hlavní důvod naší několika kilometrové procházky do této lokality byla právě momentální doba kvetení ocúnů.  

I když to z mé fotky není moc dobře vidět,

 louky byly doslova zbarveny modrofialovou barvou právě kvetoucích ocúnů.

Míjely jsme i studánku s pramenitou vodou, kterou ochránci přírody i místní netradičně vyzdobili.

Skoro na konci údolí, skrytý v lese je v dobách minulých vybudovaný venkovní amfiteátr.

 Konaly se zde dříve pravidelně různé folkové koncerty a v loňském roce se zde hrála Verdiho opera Nabucco.

Došly jsme až do Náměště na Hané ke starému hradu a Novému zámku.

Byl vybudován v 18.století v nejmodernějším stylu raně klasicistního baroka s francouzskými architektonickými vlivy. Stojí uprostřed kruhového parku, z něhož vybíhají do čtyř světových stran lipové aleje. Pro ilustraci přidávám foto z internetu.

Zámek je přístupný veřejnosti a kromě jiného si zde můžete prohlédnout vzácnou sbírku míšeňského porcelánu a dětských historických kočárků.

Konají se zde i různé akce, výstavy a svatby.

 I ta moje zde byla před lety.

 

 

Ve světě roušek

 Ano. Opět. Pokračuji.

Vystřídala jsem všemožné druhy střihů a různé dekory láteček, co mám na tvoření. Šiji nejen pro sebe a manžela, protože ty jednorázové, co jsme dostali, by stačily sotva na jeden den. Jsou sice jemňoučké, na rozdíl od těch plátěných, ale po prvním použití se mi už vytrhla gumka.

Hodně lidí nosí roušky tohoto střihu, ale mně nějak nesedí.

Následující střih je tomu předchozímu velmi podobný. Navíc má nahoře na nose tunýlek pro vložení výztuhy /drátku/, aby plně přilehla rouška na nos. Ale to už jsem dýchat vůbec nemohla.

Další variantou je střih se dvěma záševky nahoře i dole. 

Ten se mi také neosvědčil. Asi jsem moc náročná.

 Po vyzkoušení těchto variant jsem se vrátila k té původní, která je jednoduchá i na šití. Potřebujete čtverec 20 krát 20 centimetrů a na něm ze dvou stran uděláte záhyby. Po bocích přidáte tunýlek do kterého navlečete šňůrky na zavazování, a nebo gumku za uši, což mně lépe vyhovuje. Zkoušela jsem nejdříve bílou variantu, ale ta je příliš nemocniční, a tak následující roušky už jsou pěkně barevné. Jen ještě navléci gumičky.

A to nejsou zdaleka všechny.

 

A protože jsme "kočičí famílie" nesmí chybět ani kočičí roušky.

A viděli jste už ty "belgické"??? 

Ty jsou fakt parádní.

Háčkované záložky

 Tak jsem opět vzala do ruky háček, našla jednoduché popisy a dala se do práce. Kdy to dělám? No večer, po práci. Na TV se nedívám, protože je to stále stejné. Buďto nás straší covidem, nebo jsou tam samé mordy a střílečky a nekonečné seriály také nemusím. Manžel hledí na speciální program o letadlech a já v tichosti háčkuji.

Záložky nebudou pro mě, ale pro mé bývalé kolegyně a velké čtenářky.

Už jsem je kdysi háčkovala, takže to pro mě nebyla žádná novinka.

Snažila jsem se, aby každá byla úplně jiná.

A v jiném barevném provedení.

Tak, snad se líbily.

Malý výlet

 Co má společného divočák se zámkem, větrným mlýnem, býky a hrobkou? Hádejte! Je to těžké, ale zároveň velmi jednoduché.  Je třeba jen na chvíli přestat pracovat na zahradě, zpracovávat letošní úrodu a najít si chvíli času a vyrazit do okolí svého bydliště.

Hned nedaleko je statek se spoustou pastvin, kde se líně popásají a povalují přežvykující býci. 

 

Při focení tohoto snímku jsem si moc jistá nebyla, jelikož mě od býků dělily jen dva natažené dráty a býci se na mě docela zlostně dívali.

To při setkání s divočákem to bylo jiné. Odděloval nás drátěný plot.

Stále přibíhal  k plotu a loudil a loudil něco dobrého na zub. 

Ale my nic vhodného neměli.

 Tak naštvaně odkráčel.

To u větrného mlýna jsem si byla jistá, že mi žádné nebezpečí nehrozí.

Ve mlýně se mlelo až do roku 1945. Poté zůstal mlýn bez provozu a zpustl. Je v soukromých rukách a  od roku 1958 kulturní památkou. Před několika lety jsem byla i uvnitř mlýna, kde je malé minimuzeum.

V téže obci je i tento pseudogotický zámeček se dvěma věžemi a cimbuřím. Jeho posledním majitelem byl brněnský továrník Edmund Bochner. Jeho potomci zde bydleli až do roku 1951. Poté zde byla zřízena zemědělská škola s internátem, vzdělávací středisko a restaurace. Dnes je objekt bez využití a chátrá.

Největší překvapení mě čekalo kousek v lese za zámečkem.

Bez jakékoliv přístupové cesty, 

v zarostlém smrkovém lese se nachází tato honosná hrobka původního majitele.

Působí jako blesk z čistého nebe.

Je mi vždy moc líto starých zajímavých objektů, které takto chátrají. 

Proto poněkud chmurnou náladu mi zlepšilo při zpáteční cestě lesem několik opravdu velkých maravenišť, které jsem už dlouho neviděla.

Příští týden se budu opět snažit odpoutat se od zahrádky a domácích povinností

 a poznat nepoznané z okolí svého bydliště.

A našlapat opět podle mého krokoměru 17 447 kroků!!!

Víkendové dobrůtky

 Vaření a pečení nepatří zrovna mezi moje nejoblíbenější činnosti. Raději budu pracovat na zahradě, uklízet, dělat pořádky či jinou fyzickou práci. Ale co nadělám, jíst se musí. A tak se snažím alespoň na víkend něco dobrého připravit.

Manžel chtěl hranolky, ale já bych dala přednost bramborové kaši.

Samozřejmě, že k tomu byl i salátek z rajských jablíček, protože těm se letos opravdu daří.

Stejně jako jablíčka rajská, jsou momentálně v kurzu i jablka podzimní. Takže proč nevyzkoušet hraběnčiny řezy, žeee??

Na záhonku je i dostatek dozrávající mrkve, takže z úplně jednoduchého těsta - mrkvánky.

Jenže manžel sladké moc nemusí, je - masařka -, takže něco nesladkého a trošku masitého.

A co byste si vybrali, vy???