Hlemýžď, kam se podíváš

Konečně napršelo i u nás. 

A docela vydatně. Vypravila jsem se zkontrolovat naši druhou zahradu u lesa. A čekalo mě tam opravdu velké překvapení. Tolik hlemýžďů na jednom místě jsem ještě nikdy neviděla. Dočetla jsem se, že v přírodě se hlemýžď dožívá šesti let, a že u mladých hlemýžďů má ulita tmavě hnědou barvu nebo žlutohnědou barvu a stárnutím hlemýždě je barva stále světlejší. 

Opravdu nebylo, kam šlápnout. Musela jsem dávat velký pozor, abych nějakého hlemýždě nezašlápla. Přitom jsem takové množství těchto živočichů na naší zahrádce nikdy nezaznamenala.

Hlemýžď se pohybuje pouze během deště a potom asi den po dešti. Poté se přilepí k podkladu / např. kameni, rostlině, atd./. a nepřemísťuje se až do dalšího deště.

Určitě ze školy víte, že hlemýžď je hermafrodit. Vývoj je přímý. Ve střední Evropě se hlemýždi páří zpravidla v květnu. Dva hlemýždi k sobě přilnou spodními ploskami a napřímí se do vztyčené polohy. Páření trvá dlouhé hodiny. Hlemýždi využívají každé příležitosti ke spáření. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25 až 50 vajíček.

 Hlemýžď může za jediný den spořádat množství rostlinné hmoty, které vyváží polovinu jeho váhy.

Zajímavé je, že naprostá většina spirál ulit je pravotočivých, levotočivé jsou vzácností.

Hlemýždí sekret se pro svoje hojivé účinky také používá v kosmetice.