Skleník z obýváku

 Stalo se už tradicí, že v půlce února vysévá manžel semínka paprik do sadbovačů. Ty potom umístí na parapety oken v kuchyni. Sadba pěkně vzejde, protože tam má pěkně teploučko od radiátorů ústředního topení a také dostatek světla a i sluníčka.

Když jsou sazeničky paprik a rajčat dostatečně velké, je nutné je přesadit do kelímků. 

Kelímky poté dáme do lísek od jablek a každý rok putovaly do skleníku.

Tak tomu bylo i letos koncem března. Ale dlouho se ve skleníku neohřály. Studené a mrazivé počasí nás donutilo, ze strachu, aby rostlinky nezmrzly, protože i ve skleníku bylo přes noc několik stupňů pod nulou, umístit je jinam. Ale kam? Tam, kde je pravidelná teplota a světlo. Takže do obývacího pokoje.

Dopoledne, když už bylo tepleji, je pěkně zanést do skleníku a v podvečer opět zpět do obýváku.

Sedmdesát kroků tam i zpět, ráno a večer a lísek je deset. Takže výpočet je jednoduchý. Nevěřili byste tomu, že to dává nějaký ten kilometr. Ale co by manžel pro své milované papriky neudělal.

Jenže situace s počasím se nevyvíjela vůbec příznivě, takže sazeničky zatím zůstávají stále v obýváku.

 A kdy půjdou zpět do skleníku?

Kdo ví?

Ranní teplota je u nás stále u bodu mrazu a bylo škoda o tu "nádheru" přijít!!!