Čtyři krásné dny utekly rychlostí blesku a dnes je jako v únoru.
Jen to sluníčko se to snaží občas zachraňovat.
Velikonoce jsme strávili jen ve dvou, bez dětí a vnoučat.
A poprvé za dvanáct let, co jsou vnoučátka na světě jsme nebarvili a nezdobili vajíčka a nepekli jarní dobrůtky.
Byl u nás nezvyklý klid a smutno. Ach jo....
Byli to zkrátka jen docela obyčejné dny.
Ale pro potěšení přihopkali ještě dva filetoví zajíčci.
A že jsou Velikonoce mi také připomínaly truhlíky v oknech.
A samozřejmě, že jsem nezapomněla na své "milované".
.
Žádné komentáře:
Okomentovat