Tak na to se vždycky moc těším.
Těmi svícemi je exotická rostlina zvaná eremurus a česky liliochvostec. Název se skládá ze dvou řeckých slov eremos=poušť, protože pochází z okrajů pouští v Asii a oura=chvost, ohon, protože je dlouhý, až 120 cm. U některých druhů až 300 cm.
Jeho květy u nás můžeme spatřit v červnu až v červenci.
Jsou to rostliny vytrvalé s křehkými hlíznatými kořeny zajímavého vzhledu (připomínají mořskou hvězdici).
Sází se počátkem podzimu v období vegetačního klidu hlízky, do jámy hluboké alespoň 30 až 50 cm. Na jejím dně by měl být písek, jako drenáž, kterým pak posypeme kořeny i seshora. Samotná hlízka bude tedy asi 15 cm pod povrchem. Jámu zasypeme propustnou zeminou. Protože se mně hlízky hodně rozmnožily, tak jsem jim předminulý rok našla jiné stanoviště a vše udělala podle návodu. Jaké bylo moje zklamání, když v loňském roce neměl eremurus ani jeden květ. Zato letos mě odměnil kvetoucími "svícemi".
Květy se rozvíjejí postupně odspodu.
A jsou vždycky navštěvovány krásně lesknoucím se broučkem.
Tak to je moje momentální velká kytičková radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat