Hrouda

Tak mně zbývalo ještě vyčistit část jahodového záhonku. Vytrhat plevel, ostříhat suché listy a pěkně zkypřit půdu. Je to práce, která nevyžaduje žádného většího soustředění, a tak mé myšlenky cestovaly kdoví kde a stejně tak i můj pohled. Levačkou jsem vytrhávala automaticky plevel a z pod listů jsem rozmělňovala velké hroudy zeminy. Jedna hrouda nešla ale rozmělnit. Byla měkčí než předešlé a měla i jinou teplotu. A najednou se v mé ruce pohla. Mé prsty povolily sevření, hroudu jsem upustila na zem a vyděšeně jsem koukala. Nejenom já, ale dívaly se na mě dvě malá očka.

Když jsem se vzpamatovala z úleku, nelenila jsem a honem pořídila fotodokumentaci.

Žába byla natolik konsternovaná, že se nějakou dobu vůbec nehýbala.

Že se na naší zahradě setkávám s malými skokánky, které klidně vezmu do ruky,

s ještěrkami i slepýši je scela normální, ale takovou návštěvnici jsme ještě u nás neměli.

Nejsem v této oblasti znalec, a tak nevím, zda-li se jedná o skokana hnědého či ropuchu.

Ale vy mně určitě poradíte!!!