Retro vzpomínky

 Také se vám stává, že  někdy večer nemůžete usnout?

Nepomáhá ani metoda dýchání /4-7-8/, žádné uklidňující čajíčky, dokonale vyvětraná místnost, osprchování přiměřeně teplou vodou a ani - prý - osvědčená vojenská metoda. I když si stále říkám: "Na nic nemysli!", tak stejně za chvíli mně hlavou kolují myšlenky na prožité události dne, potom přemýšlím o programu na další den a nakonec skončím u vzpomínek na dětství a mládí.

Hmatatelným důkazem mého vzpomínání je i jeden sešitek s kresbami, kterému jsme kdysi říkaly / my holky/ - památník. Bylo to taková móda. Nechat si do sešitku něco nakreslit, nebo napsat, připojit datum a podpis. A můj památníček mám uschovaný až do dneška. Možná vám bude připadat moje vzpomínání infantilní, ale co může nakreslit a napsat desetileté dítě své spolužačce.

Milá kresbička mé tehdy nejvěrnější kamarádky, o které dnes nevím vůbec nic a moc mě to mrzí.

Sestřenice přidala i malou rýmovačku.

Dodnes si myslím, že tento obrázek  patnáctiletá Mirka sama nekreslila.

Zato tyto dvě postavičky tužkou a pastelkami před mýma očima vytvořila stejně stará Věrka.

 Jen jsem na její umění zírala.

 Také jsme se se spolužačkami předháněly v tom, 

komu do památníčku nakreslí obrázek i paní učitelka.

Tato kresbička a zápis mě dojímá asi nejvíce.

 Nakreslila to moje maminka a věnování dopsala krasopisem moje babička.

Tato kresbička mě dojímá zase tím, že ji kreslila upracovaná ruka zedníka.

Ta jemnost a titěrnost - vůbec nevím, jak to dokázal.

No a závěr patří krasobruslařům.

Možná ještě někomu budou něco říkat jména - jako Grožajová, Karol Divín, Nepela.....

Sebrala jsem tehdy všechnu odvahu, zašla do šatny za nimi a poprosila o podpis.

Tak to jsou mé retro vzpomínky........