Mé krásky

       Mám ráda teplo, světlo, sluníčko, a tedy i zářivou žlutou barvu, 

            která vše pěkně rozjasní.

Všechny tyto atributy mi splňuje jedna kytička, která v mé zahrádce nesmí chybět.

Ano, jsou to slunečnice. Všechny jsou stejné, a přesto je každá jiná.

Kdysi jednou jsem její semínka zasela, a od té doby se mi o její reprodukci starají ptáčci. Na jaře nacházím na různých místech zahrady její malé rostlinky, které si potom přesazuji na místo, kde chci, aby mi rostla a kvetla. Ale stejně je všechny neuhlídám, a tak vyrostou i na políčku společně s bramborami,, v záhonku s jahodami i pomalu na skalce.

Možná víte, že slunečnice původně pocházela ze Severní a a Střední Ameriky, kde byla považována za obraz Boha.

Mořeplavci přivezli tuto rostlinu do Španělska, kde byla od 15. století pěstována jako okrasná květina.

Její semena se pražila a sloužila jako náhražka kávy či na zdobení pečiva.

Slunečnice je symbolem léta, krásy a inspirovala nejednoho umělce k namalování krásných obrazů, složení melodické písničky apod.

Slunečnice je zkrátka taková královna našich zahrad.

V řeči květin značí slunečnice přílišnou pýchu, ale i čisté a ušlechtilé myšlenky. 

A co se barvy týče - žlutá značí i prospěch v lásce, ale i žárlivost a nenávist.

Tak nevím, co je pravda....

A jak už vypadají mnohé odkvetlé slunečnice nyní???

A víte, kdo se o to postaral? Ne jeden ptáček, ale celá hejna pestrobarevných a docela bojácných stehlíků. Vyfotit se mi je nepodařilo. Jen vkročím do zahrady, už jejich hejno vzlétá a mizí v sousedních zahradách.

Takže foto tohoto krásného fešáka jsem si musela vypůjčit z internetu.