Když byla dcera dítko školou povinné, strašně si přála mít doma nějaké zvířátko. Jenže ve dvoupokojovém bytě v paneláku to byl problém. Nicméně prvním přírůstkem do naší domácnosti byly rybičky v akváriu. Ale ty ji časem přestaly uspokojovat. Poté přišla na řadu morčata. Dostala je od svých kamarádek a vyvinul se z toho několikaletý chov morčat.
Do třetice přišla na řadu andulka. Dostala ji od jednoho známého, který se zabýval jejich chovem. Ukázalo se, že náš "Pepíček" je vysoce inteligentní a učenlivý ptáček. Stačilo na něho několikrát promluvit a opakovat stejnou větu a hned se ji naučil. Takže z klece se často ozývalo: "Jedeme na chatu! Martino uč se! Mám hlad! Kolik je hodin? Jak se máš?" A další zajímavé výkřiky. Co bylo ale zajímavé, bylo to, že náš Pepíček uměl napodobit i melodiku a intonaci hlasu jednotlivých členů domácnosti.
Jednou k nám přišel známý. Sedli si s manželem do obýváku a něco tam řešili. Já jsem v kuchyni chystala nějaké malé občerstvení, když se najednou ozvalo: "Kolik je hodin?" První na tu otázku zareagoval náš známý: " Bude pět!"
Chvíli bylo ticho a opět se ozvalo: "Kolik je hodin?" Opět přišla odpověď od našeho návštěvníka: "Bude čtvrt na šest!"
A do třetice opět: "Kolik je hodin?" To už známý nevydržel, vstal a nakoukl do kuchyně a roztrpčeně pravil: "Proč se pořád ptáš? Vždyť jsem ti před chvílí odpovídal. Vy snad někam jdete?" Načež jsem uslyšela z obýváku hurónský smích mého manžela a já jsem to už také nevydržela a začala se smát. Náš známý byl zmatený. Když jsem mu ale ukázala původce oněch otázek, tak jen udělal údivnou grimasu a dal se do smíchu také.
Náš Pepíček byl zkrátka "kádr".
Hello, Jana! Happy New Year! You have lovely pets!
OdpovědětVymazatMoc děkuji za milá slova.
VymazatTaké jsme od rybiček přešli ke křečkům, ale dál bylo přání mít pejska. Upozornila jsem synáčka-čtvrťáka, že se o něj bude muset sám starat, venčit ho...Vše horlivě slíbil. A tak jsem ho (velkého spáče) druhý den probudila v šest, musel se obléknout a stát chvíli v předsíni, jako když jde venčit pejska. Pak se mohl svléknout a hupnout zpět do teplé postýlky a pokračovat ve spaní. Totéž jsem udělala druhý den a třetí den, když jsem ho budila slovy: vstávej, musíš jít vyvenčit pejska - tak se ozvalo zpod peřiny "Maminko, já už pejska nechci"...
OdpovědětVymazatBylo to dost kruté pro něj, ale myslím, že si uvědomil, že mít živé zvířátko vyžaduje také kousek povinnosti a obětování pohodlnosti, takže to stálo za to. Hodně pohody přeji.
Tak to bylo moc moudré a dobrý nápad.
VymazatTak to jste měli opravdu štěstí, u andulek je učení mluvení docela záhul a naučí se to jen málokterá....l
OdpovědětVymazatTé naší to šlo samo. Asi to bylo i tím, že byla jen jedna. Ostatní andulky, co jsme měli po ní, už se žádná mluvit nenaučila. Tato byla nějaká výjimečná.
VymazatSestra kdysi měla dvě andulky, ale mluvit se nenaučily. Ovšem, když jsme si spolu v obýváku povídaly, tak se nás snažily překřičet.
OdpovědětVymazatU nás touha po nějakém zvířátku začala a skončila džungarskými křečky. Toho prvního si donesl starší syn od spolužáka i návodem jak se o něho starat a čím ho krmit. Nakonec ta péče zůstala na mně. Když odešel, tak jsem ho oplakala. Ještě jsme měli dalšího, ale to už nebylo ono.
Vždycky to první zvířátko nám nějak více přiroste k srdci, než ta následující. Je to zvláštní.
VymazatMa dai che forte il vostro pappagallo ^_^
OdpovědětVymazatGrazie per averci raccontato questa storia che mi ha lasciato un tenero sorriso sulle labbra.
Buona Epifania!
Děkuji za pochvalu. Takových příběhů se zvířátky jsme zažili více.
VymazatTaké jsme kdysi měli anduláka, jmenoval se Filípek a byl modrý. Později si ho vzal můj strýc a ten ho pár slovíček naučil. Andulka- holka se prý mluvit nenaučí, v kleci musí být jen jeden sameček a pak je šance, že se nějaká slova naučí. Nejsem odborník, ale tak nám to tehdy vysvětloval chovatel. Měj se hezky, zdravím 😊
OdpovědětVymazatPřesně tak. Musí být jen jedna andulka. My jsme měli ještě poté i další, ale žádná už našeho Pepíčka nepřekonala a nenásledovala.
VymazatHezké vzpomínky :-)))
OdpovědětVymazatJo, jo, už jen vzpomínky.
VymazatSon preciosos. Un beso.
OdpovědětVymazatJani, zdravím. Pepíček mě pobavil, nejvíc - Martino, uč se... Jako děti jsme s bráchou taky domů tahali pořád něco - křečky, želvu, kanáry... Mamka z toho nadšená nebyla, když křeček rozkousal peŕinu a všechny kabely, musel pryč... Ahoj Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Vidíš, a k nám se otevřenými dveřmi na dvorek dostala nepozorovaně myška a také nám rozkousala šňůru - kabel k počítači. A to máme, prosím, 4 kočky.
VymazatZvířátka nám život obohacují.Měli jsme doma snad všechno,krom ptáčků.Morčata jsem měla roky a kdyby mně už nebylo tolik nějaké bych si pořídila.Teď stačí kočka a synův pes.
OdpovědětVymazatMěj hezký víkend
Nám nyní na stáří zůstaly jen kočenky. Některé jsme vychovali a některé si nás samy našly.Je s nimi život veselejší.
OdpovědětVymazatNáš andulák nemluvil, jen si tak skřehotal....Ten váš, to byl borec
OdpovědětVymazat