Zrzeček

 

Dvacet let bydlíme v domečku na okraji malého města. Společnost nám dělají skoro celou dobu kočičky. Některé se u nás narodily a některé si nás za svůj domov vybraly. Co se týká vzhledu, tak většinou byly mourovaté, méně už celé černé, také tříbarevné, černobílé a mourovatě bílé. Zrzečka jsme měli ale jen jednoho.

Tak to je on.

 Narodil se u nás. Má ještě modrá očka, takže mu nejsou ani dva měsíce.

Jeho maminka byla celá černá a sourozenci mourovatí.

Moc se líbil naší dceři, a tak, když přišel ten správný čas, tak si ho odvezla do domku, kde bydlí s druhou babičkou a ta se stala jeho kočičí mámou. S chovem koček i pejsků už měla bohaté zkušenosti, takže mi nebylo ani líto tohoto krasavce dát do její péče.

Důkazem toho, že se o něho dobře starala a stále stará je to, že tento kocourek si stále užívá života, na rozdíl od své maminky a sourozenců.

Má stále krásný kožíšek, čisté oči, jen mu chybí nějaký zub, ale na zálety stále chodí.

Jak vidno, tak ke svému spánku vyhledává měkký pelíšek v ložnici.

Že je to velký bojovník je vidět i na jeho vykousaných uších.

Je to náš kočičí mohykán. Žádná naše kočička se zatím nedožila tak vysokého věku.

Při přepočtu na věk lidský by byl v kategorii osmdesátníků.

Takže úkol pro vás.

Kolik roků má náš Zrzeček??? 

.