V současné době není moc věcí, které by mi dělaly radost, dodávaly optimismu, klidu a dobré nálady.
Sdělovací prostředky už sleduji jen minimálně, protože je to pro mě deprimující.
Vnoučky už jsem také týden neviděla a dcera nám nakázala, že máme sedět doma "na zadku" a nikam nechodit.
Setkání Ženského klubu, na které jsem se těšila a pečlivě připravovala, se také samozřejmě nemůže uskutečnit.
Zrušili nám i naše pravidelné cvičení v tělocvičně školy, a tak chodím jen občas něco nakoupit.
Ale jednu velkou radost přesto mám. A to je moje zahrádka.
Každé ráno chodím doslova očima vytahovat další kvítky krokusů, a zjišťovat, co mi "leze" ze země.
Stříhám keře, angrešty, kultivuji ostružiny, jahody a práce na zahrádce mi dodává síly a optimismu.
Jenže problém je v tom, že máme zahrady dvě.
Jednu u domečku, kde bydlíme a druhá je u lesa 15 km vzdálená.
Takže mám obavy, co s ní bude, když se nebudu moci vzdálit z domova.
Doma jsou už sněženky dávno odkvetlé a zde jsou v plném květu.
Blízkost lesa způsobuje, že zde v trávě kvetou plicníky a podléšťky.
Konečně jsem se také dočkala krokusů.
Vděčná jarní kvítka jsou ladoňky.
Mám je na skalce, v záhonku, a vlastně nacházím je po celé zahradě v trávníku.
A na závěr otázka - které rostlině patří tyto právě rašící lístky???
Hodně síly a optimismu do dalších dnů přeje
Janka
Žádné komentáře:
Okomentovat