Loučení

Nemám ráda loučení. Odjakživa jsem ho neměla ráda. Loučení s lidmi, místem, věcmi.....

I při odjezdu z dovolené a při posledních pohledech na moře jsem měla slzy v očích a v duchu si říkala, zda-li ho ještě uvidím.

Ostatní osazenstvo autobusu, naši spolucestující se všichni už těšili domů a přemýšleli o tom, co následující dny podniknou.

Já jsem byla stále v myšlenkách na místě naší dovolené.

Nerada jsem se vždycky loučila i se spolužáky ve škole, ať už na ZŠ, nebo i těch dalších školách.

A loučení se studenty po maturitě bylo pro mě také moc náročné. Když s někým prožijete čtyři či osm let, tak vám s určitostí přiroste k srdci. Je to kus vašeho života.

No, a stejné je to vždycky i s Vánocemi.

Celý podzim přemýšlím, jak si vyzdobím náš domeček, jaký dárek komu koupím, co dobrého upeču či uvařím, komu a čím udělám radost....

Všechna okna musí vánočně ladit.

Na dveře se mně osvědčilo vánoční ramínko.

Vchod do domu zdobí malinkatý vánoční stromeček.

Kytičky i pro ty, na které se dívám do nebíčka.

Pár druhů cukroví, ze kterého letos vůbec nic nezůstalo.

A přáníčka pro ty, které to potěší.

A nyní začínám přemýšlet o dalším tvoření.

Můžete hádat, čeho se bude týkat....