Většina pěstitelů, zahradníků a ovocnářů se nemůže každý rok dočkat,
až přijdou jejich žně, tedy sklizeň toho, co vypěstovali.
Já to mám v hlavě nastavené nějak jinak.
Vždycky se po dlouhé zimě těším na jaro, kdy už budu moci se hrabat v hlíně, dávat do ní semínka a těšit se, zda-li z nich něco vyroste. Zvládám ještě okopávání, udržování záhonků bez plevele, ošetřování toho, co vyrostlo, ale nezvládám sklizeň.
Letos díky teplému počasí to začalo poměrně brzy. Nejdříve jahody a angrešt. I když mám jen malý záhon jahod, sklizeň byla velká, takže kromě zavařování se dělaly i džemy.
Pak přišly na řadu meruňky. Bylo jich tolik, že jsme je pomalu rozdávali na potkání.
A dělaly se opět marmelády a džemy.
Následoval rybíz.
V loňském roce, kvůli nemoci jsem ho přenechala sousedům,
ale letos jsem si chtěla udělat marmeládku, která je výborná na "linecké" pečivo.
Nechala jsem se přesvědčit Jitkou a koupila jsem si odšťavňovací hrnec a vše šlo hladce.
Pak následovalo zpracování zelených fazolek, rajčat na šťávu, paprik na lečo a postupné nakládání okurek.
Velkou radost jsem měla z první velké úrody ostružin.
A nyní jsou na řadě švestky, jablka a také hrozny ze skleníku.
Můžete si typnout, kolik kg hroznů bylo zatím sklizeno.
Takže to asi nikdy neskončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat