To je u nás v "kočičí rodině" docela neobvyklý a nový jev.
Od té doby, co jsme se nastěhovali do malého domečku se zahradou, jsou domovem s námi i obyčejné venkovské kočky. Některé se u nás narodily a některé našly u nás nový domov. Za ty skoro dvě desítky let jsme už poznali jejich zvyky, způsoby chování, a co se jim líbí a co ne.
Jako malá koťátka jsou všichni dobří kamarádi. Ale s nástupem dospělosti začínají problémy. V kočičím harému může vládnout jen jeden kocour. A naučit toho vůdce, aby toleroval a nevyháněl ostatní, bylo vždy velmi obtížné. Většinou se nám to ale podařilo. Proto nás nyní velmi překvapuje a baví velké kamarádství dvou kocourků.
První, náš odchovanec, rok a půl starý kocourek Fousek, našel zalíbení v druhém mourovatém kocourkovi jménem Broňa. Ten k nám zavítal loni o prázdninách jako malinké zubožené koťátko.
Hladové, se zažívacími problémy, rýmou, odřenými nožičkami úplně bez chloupků......
Přesto jsme ho přijali, pan veterinář vyzdravil a nyní je to největší mazel.
Jakoby splácel svým chováním k nám vděk za přijetí a dobré bydlo u nás.
A tito dva, skoro stejně staří kocourci se dali dohromady.
Nevyhání se, naopak vyhledávájí vzájemnou společnost.
Je nádherné pozorovat, jak se k sobě mají.
Navzájem se čistí a vyjadřují si milou náklonost.
Jen dám ráno ven vyvětrat peřiny, není nic slastnějšího, než si tam společně lehnout.
Objímají se a je jim spolu dobře.
Kéž by jim to dlouho vydrželo.
Žádné komentáře:
Okomentovat