Už se po několikáté opakuji tvrzením, že každý rok se na zahrádce vydaří něco jiného. Letos u nás jahody, růže, muškáty a ještě jedna kytička. Vlastně kytka, protože svým vzrůstem může klidně konkurovat malému keři. Je to žlutá kala, jejíž první cibulky jsem dostala od Květy. Každým rokem mně dělala radost tradičně tak čtyřmi květy, ale to, co se děje letos, mně bere dech.
Je pravdou, že jsem tentokrát zasázela cibulky na trochu jiné stanoviště, než v předešlých letech. Či snad je letos hýčkána tropickými teplotami, nevím. Začalo to nenápadně šesti květy. A pro mě i skončilo. Více jsem neočekávala. Najednou se objevily další tři. Sice ne tak vysoké, jako ty předešlé, ale stejně krásné. A za několik dní další tři, mohutné, silné a opět vysoké.
Jeden květ si ale se mnou zahrál. Něco mu asi ublížilo, a tak změnil svoji podobu a od svých sestřiček se výrazně odlišil.
Žádné komentáře:
Okomentovat