Stalo se vám někdy, že jste přišli na nádraží, v mém případě na vlakovou zastávku, a vlak nejel ???
Vyjímečně to nebyla vina ČD, ale moje.
Stalo se mi to poslední prázdninový týden. Vlak zkrátka nejel, protože byly ještě prázdniny a on jezdí jen ve školní rok. Tak a co teď???
Další spoj jel za necelou hodinku. Měla jsem dvě možnosti. Vrátit se na chatu, ovšem cesta tam i zpět by mi trvala asi dvacet minut, takže bych si tam moc dlouho nepobyla. A nebo se jít projít do míst, kde jsem byla snad ještě jako "děcko". A protože bylo krásné slunečné odpoledne, tak jsem zvolila druhou variantu.
Byla jsem v chatové oblasti, kolem dokola samé lesy, ale šla jsem. A stálo to zato.
Nejdříve mě překvapilo setkání s divočáky. Přišla jsem k plotu na kraji lesa a nestačila jsem se divit. Překvapením jsem zírala na bachyni se selátky, která běžela k plotu a vůbec mě nenapadlo vytáhnout foťák.
Že je tam nějaká obora s divočáky jsem absolutně netušila. Nechtěla bych se s těmito zvířaty setkat ve volné přírodě.
Dále vedla má cesta lesem, kde na mě vykouklo krásné mraveniště a na konci lesa, kde začínají louky i malé jezírko s orobincem a lekníny a úl plný včel.
Ale to už byl čas se vrátit zpět na vlakovou zastávku, abych nemusela čekat opět až na další večerní spoj.
Že je tolik zajímavostí v mém okolí jsem absolutně netušila. Asi je to tím, že mou náplní na zahradě jsou jen ohnutá záda, nebo lezení po kolenou a likvidace plevele. Ach jo....
Žádné komentáře:
Okomentovat