Rok se s rokem sešel, a proto jsme s manželem opět vyrazili směr Kroměříž, abychom si po tom našem smutku udělali trochu radosti. A podařilo se. Oba máme rádi hudbu. Na žánru celkem nezáleží, hlavně se nám musí líbit, musí být vnímána v tom správném prostředí, musíme mít chuť ji právě přijmout a atmosféra místa koncertu také hraje svoji roli.
A náměstí v Kroměříži, k tomu krásné nedělní odpoledne a snaha všech účinkujících pobavit a udělat radost, to bylo to pravé, co jsme potřebovali k potěšení bolavé dušičky.
I když šlo o vojenské hudby z Holanska, Slovenska, Rakouska, Olomouce a z Prahy, tak v jejich reportoáru nebyly jen řízné pochody, ale i skladby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Jacquese Offenbacha, Johanna Strausse, ale i Jaromíra Vejvody. Jeho skladba Škoda lásky /Rosamunde, Beer Barrel Polka/ rozezpívala celé náměstí. Vrcholem bylo na závěr vystoupení všech hudeb dohromady. A když spustí najednou více než tři stovky hudebníků, to už je tedy neopakovatelný zážitek. Alespoň tedy pro mě.
Nechyběly ani krásné mažoretky z Hulína a jedinečné vystoupení se zbraněmi Čestné stráže Armády České republiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat