Už po šestnácté

 Je to vůbec možné???? 

Opravdu už po šestnácté jsme se sešly, my členky  internetového Ženského klubu a opět v Kojetíně. Poprvé to bylo zásluhou Jitky K. dne 28.10 v roce 2013 v  malé vesničce v Drahanské vrchovině v Repechách.  To ona zrealizovala tuto myšlenku, abychom nebyly jen virtuálním klubem, ale abychom se navzájem poznaly, ukázaly si navzájem výsledky našeho snažení, předaly si zkušenosti z našeho tvoření a  staly se dobrými kamarádkami. A to se jí skutečně povedlo. A já jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila všech setkání a ani jednou nevynechala.

Květa z Kojetína, díky svým známostem všechno domluvila, Jitka Š. poslala pozvánky a kdo neměl jiné povinnosti, tak přijel. Bylo nás sice jen osm, jako minule, ale svými výrobky jsme zaplnily všechna volná místa na připravených stolech na verandě restaurace.

A co na našem setkání bylo k vidění???

Stejně tak, jako hračky, háčkuje strašně ráda velké šátky.

 Nejen pro sebe, ale jako pozornosti a dárečky pro ty, které má ráda.

Jitka Š., jako jediná z nás, dokonale ovládá paličkování. Její hvězdičky jsou neskutečně krásné. 

A ještě přidala malé zajímavé ozdobičky na stromeček.

Dalším mistrem v háčkování hraček je Květa. 

Tentokrát přidala i malé, roztomilé drobnůstky. jen tak pro potěšení.

Korálkové ozdobičky na stromečkem jsou dílkem Hely B.

 Její specialitou je drátkování, ale to jsme žádná bohužel foťákem nezachytily.

Doslova monopol na korálky má Alenka. 

Vyrábí vše, co se dá z korálků vyrobit. Náramky, prstýnky, náhrdelníky, náušnice, andílky.....

U Marušky byste našli především vločky, hvězdičky a andílky, vyrobené metodou quillingu, a věcičky pletené z papírových ruliček.

Já jsem měla jako vždy všehochuť. Andílky a sněhuláky vyrobené provázkovou technikou, háčkované ozdobičky na vánoční stromeček, háčkované kouličky - baňky, andílky ze šišek a levandulová voňavá srdíčka.

Janka

Byla tam s námi ještě jedna paní - poprvé, a proto mně její jméno uniklo. Byla velmi pilná. Pracovala během celé výstavy, zatím, co my ostatní jsme lenošily, jedly, pily a vesele se bavily.

Sortiment jejích výrobků byl také velmi pestrý.

A to nejlepší na konec. 

Už minulou výstavu jsem mohla nechat oči na nádherných špercích, které vyrábí Květin syn.

 Je to jemná filigránská práce, spojení drátkové techniky s korálky.

Nikdy bych nevěřila, že mužské ruce dovedou vyrobit něco tak jemného, vkusného a nádherného.

Stalo se už tradicí, že prezentujeme to, co jsme vyrobily, ale také se obdarováváme malými dárečky, jen tak pro radost.

Šestnácté setkání skončilo, tak ať žije to sedmnácté!!!