Žlutá

 Nikdy mně tato barva nic moc neříkala. Nikdy jsem neměla žluté oblečení - žádnou halenku či šatičky. Asi to bylo tím, že jsem jako dítě měla světlé vlásky a byla jsem bledá i tak, a tak to chtělo výraznější barvu na oblečení. Dodnes nemám v šatníku nic žlutého. Ale v přírodě žlutou přímo zbožňuji. Je zářivá, svěží, čistá. Je odrazem sluníčka a tedy života. I když v záhonku pampelišku nemám ráda, v jarním trávníku je nádherná. Vše krásně rozjasní a dodá optimismu. V létě mi žlutou barvu na zahrádce zastupují slunečnice.

Tam, kam je zasadím, zásadně nevyrostou. Vysemení se v bramborách a v záhoncích se zeleninou.

A tak musím jejich sazeničky přesazovat na mně určené místo.

Jejich květy jsou stejné, a přesto je každá jiná.

Od rána jsou pastvou pro různé hmyzáčky.

Mezi velkokvětou klasickou se dostala i do oranžova zbarvená slunečnice.

Toto je moje slunečnicová alej.

A že to nejsou žádní mrňouskové dokazuje i tato fotka.

Ať žije žlutá!!!