Hyacint

Hyacint.

Toto jedno slovo u mě vyvolává spoustu asociací, jako například - jaro, ostré a jasné barvy, omamná vůně,

očekávání, radost....

Nikdy neodolám a vždy si musím koupit touhle dobou, tedy v lednu, jednu či dvě cibulky hyacintů a potom se těším na jejich barevný květ a vůni.

Jak se k nám vlastně tato nádherná kytička dostala, když se v naší přírodě žádný druh nevyskytuje??

V Evropě započalo jejich pěstování právě v době antického Řecka a Říma a váže se k tomu následující pověst.

Říká se, že syn spartského krále jménem Hyakinthos zemřel po úderu diskem, jejž hodil bůh slunce Apollon. V místě tragické nehody vyrostla následně rostlina, která dostala název odvozením jména Hyakinthos. Ve skutečnosti však hyacint nepochází ze starověkého Řecka, ale ze západní Asie. Ke zpopularizování této kytičky došlo až v polovině 18.století díky milence francouzského krále Ludvíka XV. Ta jimi zaplnila všechny zahrady a palác ve Versailles.

Barevná škála jeho květů je opavdu velká - všechny odstíny modré, červené, růžové, fialové.

Také bílá a dokonce i žlutá, ale takový hyacint jsem ještě neměla to štěstí in natura vidět.

Moje hyacinty trůní v květináčcích, a když splní svůj účel, tak na jaře putují do zahrady.

Moderním způsobem je pěstování hyacintů ve vodě. V průhledné nádobě vynikne nádherná struktura rostliny.

Navíc tak máte možnost každým dnem pozorovat další růst kořenů. Pro tento účel se využívají speciálně tvarované skleněné vázy. Vázy musí být naplněné vodou těsně pod okraj cibule. Pro tento účel se používá odstátá voda.

A to už je můj letošní hyacint.

Každým dnem je větší a krásnější a jeho vůně omamnější.

A já si myslím, že už k nám přišlo jaro.

Zdroj některých foto: Internet