Opravdu. Za pět minut dvanáct.
Stále jsme otáleli s trháním, bylo pěkné počasí, nad nulou, svítilo sluníčko, a tak nebylo třeba spěchat.
I když listí už zežloutlo a většina opadala.
Jaký je to druh vinné révy bohužel nevíme.
Sázeli ji kdysi manželovi rodiče a dnes už se není koho zeptat.
Má takovou zvláštní chuť, která připomíná mnohým chuť borůvek.
Já osobně dávám přednost "zeleným" skleníkovým odrůdám.
Jsou jí celkem tři hlavy kolem verandy našeho domečku, garáže a přilehlé dřevěné kůlničky.
A to je výsledek našeho snažení.
Žádné komentáře:
Okomentovat