Nevím proč, ale odjakživa mě fascinovaly různé vůně.
Patřím k těm, kteří si v drogerii či parfumerii, aniž by si cokoliv koupili, ráda přivoní k nějakému parfému či voňavému mýdlu. Mám ráda vůni čistého prádla, čerstvě nařezaného dřeva, vůni lesa po dešti anebo usušeného sena. Naštěstí nejsem alergik. Co mě kupodivu moc nevzrušuje, na rozdíl od mnoha jiných, jsou vůně jídel.
Zjistila jsem, že dávám přednost vůním přírodním, květinovým či ovocným, před vůněmi namíchanými a uměle vytvořenými.
Každé jaro se už nemůžu dočkat, až pokvetou fialky, poté šeříky a následně konvalinky a pivoňky. Zvláště v chladné místnosti jejich vůně vynikají. I vůně některých bylinek či plodů jsou bezkonkurenční. Levandule, meduňka, majoránka a z exotického ovoce mě uchvacuje kokosová vůně.
Momentálně si užívám konvalinek. Tak nějak se mně v zahradě rozrostly, že s nimi začínám pomalu bojovat a stávají se plevelem.
Jsem si dobře vědoma toho, že celá rostlina je jedovatá. I voda ve vázičce, do které jste umístili kytičku konvalinek a samozřejmě její červené kulaté plody. Ale její vůně mě zkrátka fascinuje.
Kromě klasické bílé konvalinky vonné, existuje i konvalinka růžová a konvalinka s pruhovanými listy.
V reále jsem je ovšem ještě neviděla.
V květomluvě znamená darování konvalinek lásku na první pohled.
Tak já jsem se letos zamilovala už pětkrát a ještě není všem dnům s kytičkami konvalinek konec.
To byly něžné konvalinky a toto je tvrdá realita nadcházejících víkendových májových dnů.
Ach jo......
Žádné komentáře:
Okomentovat