Třídenní tělocvik

Dřep, vztyk, na kolena, vztyk, ohnout se, natáhnout se ....a tak stále dokola.

Zahrada zavolala. Je půlka března, a tak začínají přípravy. Nejdříve vždy sázíme přísady salátů a kedlubnů do foliovníku. Jenže ten si letos řekl o opravu. Byl postavený v roce 1999 a dřevěná základna a nosné sloupky už začínaly být uhnilé. Ne tak fólie, která až na menší dírky, stále drží. Nezbývalo než nakoupit latěčky a dát se do práce.

A tak jsme tu naši skládačku pomalu rozebírali a zase hned skládali zpět. Nejdříve odmontovat sítě na salátové okurky, aby byl přístup ke konstrukci. Poté naměřit každou laťku, uříznout, vyfrézovat zúžení nahoře i dole pro zasunutí do spojek, namořit olejem a hned s ní tam, kam patří. A to byl opravdu tělocvik.

I když folie za těch dvacet let je stále funkční, přece se jen na ní podepsaly drápky našich zvědavých koček, větvičky vinné révy, jabloně nebo i vítr. Tak to chtělo lepicí pásku a opět pěkně na kolena, vztyk a zalepit větší dírky, abychom nedopadli jako v loňském roce, kdy nečekaný mráz poškodil květy vinné révy a malé sazeničky okurků.

Následujících čtrnáct dní bude ve foliovníku působit dusíkaté vápno, které likviduje původce houbových chorob, hubí a likviduje živočišné škůdce v půdě a klíčící plevele. Jen musíme půdu udržovat stále vlhkou, aby mohlo zdárně působit. A nemělo by mrznout, což asi v následujících dnech nebude pravda. Poslední nepříjemnou / pro mě/ věcí je umytí folie a může přijít na řadu výsadba a na prvního máje si jako každý rok pochutnáme na čerstvém salátku.

A i když má o víkendu opět mrznout a padat sníh, těší mě kvetoucí sněženky a talovíny.

A po dobré práci i sladká odměna.