Svetříky

První z ručních prací, kterou jsem se v dětství naučila - kromě přišití knoflíku a zvládnutí předního a zadního stehu či základů vyšívacích stehů - bylo pletení. Vzpomínám, jak jsme s kamrádkou seděli o prázdninách do deváté třídy a obě jsme si pletly letní halenky. Šlo sice jen o dva obdélníky bez rukávů pletené hladce a obrace, ale měly jsme trpělivost překonat první nezdary. Dlouho jsem tuto letní halenku schovávala. Poté přišly na řadu šály, svetry, vesty, čepice, ponožky a rukavice. Vzpomínám také, že při nedostatku příze na trhu maminka kupovala silné bílé vlněné ponožky, které jsme vypáraly a z nich pletly zimní hřejivé svetry.

Byly pletené osmičkovými vzory a jak vidíte, stále ještě, možná z nostalgie, ho mám ve skříni.

Dlouho zůstávalo pletení mým favoritem mezi ručními pracemi. Dalo se vzít třeba jen na chvíli do "ruky" a zase odložit. Mělo ovšem jednu nevýhodu. Při nedostatku času trvalo dlouhou dobu, než byl výsledek snažení hotový.

Něco jiného bylo plést svetříky vnoučkům. To krásně přibývalo a brzy bylo dílko hotové. Jenže úměrně s tím, jak rostou, tak se zvětšuje i velikost jejich svetříků a dodací lhůty zhotovení se prodlužují. Mám výhodu v tom, že jsou tři kluci po dvou letech za sebou, takže je naděje, že než svetřík dopletu, bude alespoń pro toho nejmenšího.

A to je alespoň částečný svetříkový šatník za posledních deset let.

A nejnovější výtvor. Zdá se velký, ale je to svetřík pro osmiletého kluka.

A už zase přemýšlím, co a jak upletu příště.