Můj manžel miluje kočky. Ty opravdové čtyřnohé, venkovské. A tak se to v naší domácnosti kočkami jen hemží.
Za ty roky, co s námi v domečku kočky bydlí, jsme už poznali spoustu kočičích zvyklostí, manýr, schválností, ale i radostných překvapení a milých něžností.
Každá kočka je jiná, má jinou povahu, jinak se chová - zkrátka je to s nimi jako u lidí.
A tak máme každý den nějaké nové kočičí překvapení. Je zbytečné jim chystat pelíšek /tak jako třeba pro pejska/.
Kočka si najde místo k odpočinku sama. A často na nejméně vhodném místě - na mikrovlnce, na rádiu, či v posteli.
Hodně také záleží na výchově, co jim dovolíte a co ne. A u nás je výchova docela přísná.
Jeden z našich kocourků je šplhavec. Libuje si ve zdolávání výšek. Běžně zdolává střechy okolních domů a vrcholky stromů v naší zahradě.
Tam vlevo nahoře, ta malá kulička - to je on.
Na své pozorovatelně vydrží neuvěřitelně dlouhou dobu.
Až ho přemluvím, aby slezl dolů, ještě mně nadává.
Ale za chvíli se už dívá oddaně.
Ale dolů se mu stále nechce.
To jeho sourozenci dávají přednost k odpočinku na pevné zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat