Tak to, prosím, vypadá u nás doma.
Máme kočičí stojan se třemi patry a to nejvyšší si už kdysi obsadil kocourek. Je to kocour, který si nás vybral. Před lety přišel k nám na dvůr o Vánocích, špinavý a zubožený. Dostal nažrat, ale domů jsme ho nechtěli přijmout, protože v té době byla kuchyň už plná našich koček. Byl ovšem vytrvalý. Zimu strávil ve sklepním okénku, kde jsme mu udělali pelíšek a nakonec se přijetí dočkal. Díky jeho době příchodu dostal netradiční kočičí jméno - Vánočka.
Podobná situace se opakovala letos v prázdniny, kdy k nám začala na stravu chodit kočičí máma se dvěma černými koťaty, která si samozřejmě zvykla a zůstala. Jsou hravá a docela drzá, protože jedno z nich se vůbec nebojí obsadit místo na stojanu o mnoho staršímu kocourovi. a ten je naštěstí, alespoň doma, ke kočičce vlídný.
Kocour si v klidu pochrupuje, ale Anežka je stále v pozoru. co kdyby....
Je přitisknutá na zeď, ale neustoupí.
Žádné komentáře:
Okomentovat