Za "starých časů", když jsme ještě s rodiči jezdili na devizový příslib do bývalé Jugoslávie, tak jsem na skalnatých přímořských svazích mocně obdivovala jednu kvetoucí rostlinu. Nedovedla jsem pochopit, že může růsti a krásně kvést na skále bez hlíny, na suchu a bez deště. A ani by mě tenkrát nenapadlo, že se jejími květy budu později těšit i na své zahrádce.
Tak schválně, jestli uhodnete, kterou rostlinu mám na mysli.
Je to nenáročná, dekorativní a mrazuvzdorná rostlina. Při zemi vytváří růžici tuhých, na okraji vláknitých listů, které bývají dlouhé 40 až 70 cm. Kvete asi od druhé poloviny června. Její bílé květy mají zvonkovitý tvar a výška květenství bývá až 180 cm. Po odkvětu celá růžice postupně odumírá a kolem ní se vytvoří několik dceřiných růžic. Na květenství nových růžic si musíme nějaký ten rok počkat.
Má ráda slunce, lehkou propustnou půdu a mírnou zálivku.
Je považována za velmi významnou léčivou rostlinu. Indiánští šamani ji nazývali stromem života. Účinná látka z jejich oddenků se uplatňuje při léčbě revmatických onemocnění anebo zánětech kloubů a detoxikaci organizmu. Její marinované květy se považují za pochoutku.
Uhodli jste ???
Červnové počasí jí ještě přálo,
ale prázdninová vedra brzy zničila její krásu
Tato kráska se jmenuje......
Žádné komentáře:
Okomentovat