Nejsem obr ani pamětník,
ale za to, že jsem, věru, dík,
na zahrádce slunné místo mám
a dostatek vláhy dostávám.
Bílý šat oblékám si zjara,
chci být krásná, vždyť nejsem stará,
na hostinu vůní včelky lákám,
chci mít spousty dětí, žádám.
Bílou měním za zelenou,
díky včelky, děti budou.
Prosím slunce, dej jim barvy,
nechť jsou hebké, plné šťávy.
Prosím mraky, dej jim deště,
chtějí býti větší ještě.
Přišlo léto, doba zrání
a mé větve se pod tíhou sklání.
Je tu doba rozloučení,
co bylo mé, už není.
Sluníčka má, sklenky zdobí,
že budou chutnat ´se ví.
I obyčejný koláč v mňamku změní,
vždyť nad MERUŇKU není.
A teď budu odpočívat
a na příští rok sílu sbírat.
Můj příběh a život prostý je,
to příroda ho řídí a určuje.
Nevím, zda-li mnou netradičně pojatý příběh obyčejného stromu bude odpovídat zadaným kritériím soutěže u Wendy.
Ale za pokus to stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat