Ano, tento víkend byl pro nás velmi psychicky náročný, protože byl ve zanamení pohřbů, a tak se musím vypovídat. Naštěstí se to netýkalo rodiny, ani nejbližších příbuzných, ale sousedů. Sousedé, se kterými jste denně ve styku, ovšem jakoby patřili také k vaší rodině.
A protože bydlíme v malém městečku, tak pohřby se zde konají většinou venkovským způsobem a s celou parádou. Tím mám na mysli mši v kostele, hudba, průvod na hřbitov, atd.....
Jedno rozloučení jsme absolvovali v sobotu odpoledne a druhé v neděli. To nedělní bylo opravdu velmi vyjímečné. Na poslední cestě jsme šli vyprovodit starého pána, který byl celý život rolníkem /sedlákem/, měl velké hospodářství, koně, pole, byl vášnivým myslivcem, měl chovatelskou stanici loveckých psů a především byl typickým Hanákem. Asi není v naší obci nikdo, kdo by ho neznal, a tomu také odpovídal počet zúčastněných lidí. Jen zástupců myslivců bylo více než šedesát, desítka krojovaných Hanáků, jeden vůz plný věnců a květin a rakev se zemřelým vezl starý klasický pohřební vůz tažený koňmi s černými chocholkami. Jsem zásadním odpůrcem focení pohřbů, ale zde jsem tentokrát udělala vyjímku,
Po mši v kostele se vydal smuteční průvod na hřbitov, kde pokračoval obřad mysliveckým halali, smuteční salvou myslivců, jejich vzpomínkou na společně prožité chvíle a dalšími obvyklými obřady. Bylo to opravdu velmi psychicky náročné a mám tyto události stále před očima.
Tento víkend byl smutný, ale měl i jednu pozitivní stránku. Manžel slavil narozeniny. No slavil - na to nebyla nálada. Oslavu jsme samozřejmě odložili na neurčito. Ale nemohla jsem to jen tak přejít, takže jsem na jeho přání alespoň uvařila jeho milovanou polévku a smaženého kapra, upekla mu chléb a mrkvové trojhránky.
zelňačka s kyselým zelím, klobásou, bramborami a smetanou
smažený kapr a šťouchané brambory
chléb z domácí pekárny
a naše oblíbené mrkvové trojhránky
Večer jsme seděli při svíčkách a moc nám do řeči nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat