V předminulém týdnu, ještě za krásného slunečného počasí, jsem jela s dcerou do jedné obce, která je, dá se říci, skoro předměstím jednoho krajského města. Leží na okraji lesa, ale není to satelitní městečko. Já jsem byla využita jako hlídací babička, zatímco dcera tam měla nějaké pracovní jednání.
A tak jsem více jak tři hodiny jezdila sem a tam s kočárem s naším půlročním Lukáškem. Nejdříve až k lesu do chatové oblasti na kraji obce a potom mezi rodinnými domečky postavenými ve stráni nad údolím. Sluníčko svítilo, bylo až idylické ticho a já se mohla kochat podzimní přírodou. Brala jsem si inspiraci z krásně vedených předzahrádek, upravených domečků a nejvíce mě zaujaly okrasné keře se spoustou plodů - bobulek. Co zahrádka, to jiný keř a jiná barva bobulky. Vůbec je nedovedu pojmenovat.
Vy mně určitě pomůžete!!!
Nicméně bylo to kouzelné dopoledne, a i když jsem byla z toho "pochodového cvičení - stále nahoru do kopce a pak zase zpět z kopce s kočárem" -odpoledne notně unavená , tak mě hřálo vědomí, že je na světě krásně.
Žádné komentáře:
Okomentovat