Konečně barevno

 Vždycky se na jaře moc těším, až se z té šedi a nebarevna stane barevno. Začíná to bílou - sněženkami. Bledulím se u mě na zahrádce moc nelíbí. Poté pokračuje žlutá. Petrklíče okupují a roztahují se v trávníku po celé zahradě.  A to jsem kdysi zasadila tak dvě či tři rostlinky koupené v květináčku v obchodě a po odkvětu zasadila do záhonku.

A potom nastupuje to, na co se moc těším. A to jsou krokusy.  Vždy na podzimní Flóře v Olomouci si přikupuji další cibulky, jenže po čase zapomenu, do kterého záhonku a na jaké místo jsem cibulky zasadila.

O to je větší překvapení.

Bílý kvete vedle modrého a já vůbec netušila, že ho mám.

Vždy první začínají kvést žluťásci.

A jednou jsem byla při nákupu cibulek nepozorná, kupovala jsem podle barevnosti a potom jsem se divila, co mně to vykvetlo na podzim. A on to byl krokus podzimní.

A tak se z toho všeho mocně raduji.

Domovní znamení

 Každé město je něčím zajímavé. Polohou, velikostí a rozlehlostí, umístěním na břehu jezera či řeky, svými stavbami, historií... Zkrátka je jedinečné. Naše město je malé, čítá sotva 50 000 obyvatel, i když se uvádí, že je druhé největší v OL kraji. Je městem od roku 1390 a o jeho výstavbu a rozkvět se v minulosti zasloužili především pánové z Kravař, Pernštejnové, Lichtenštejnové a početná židovská komunita.

Když se začnete po našem městě procházet, co vás zaujme?

Radnice? Kostely? Muzeum? Rozlehlost náměstí či úzké boční uličky?

Většina lidí se dívá kolem sebe do úrovně, tedy výšky svých očí, a tak přichází mnohdy o utajenou krásu. Zaujmou nás výkladní skříně obchodů, prosklená okna kavárniček, ale málokdo z nás pozvedne své oči nad vchod do jednotlivých, většinou měšťanských domů. A zde je to tajemství. Mám na mysli jedinečná a neopakovatelná domovní znamení.

I když naše město patří spíše k těm menším, na hlavním náměstí a náměstích přilehlých, byste určitě napočítali kolem dvou desítek domovních znamení.

Je zajímavé, že většina z nich je vyjádřena prostřednictvím nějakého zvířete, kterému je přidána nějaká vlastnost v podobě barvy, či jiné charakteristiky. Tak například...

 U modrého lva

 

  U bílého koníčka

 U černého orla

U černého medvěda

U tří zajíců

U bílé labutě

Jen málo ostatních znamení je vyjádřeno něčím jiným.

U měsíčka

U zlaté studny

Nejvíce jsem vždycky přemýšlela nad tímto domovním znamením, které dává název domu - U pošty.

Nedalo mi to a nakonec jsem zjistila, že znak císařského orla, byl znakem c.k. státního úřadu, proto tedy U pošty.

To jen malá ukázka domovních znamení na náměstí v našem městě.

Na závěr "kontrolní" otázka. /2krát/

Kdy a kým bylo uzákoněno číslování domů???

Poznali byste, o které město jde???

Kočička

 Mám jednu kamarádku, se kterou chodím do cvičení, a která má krásné jméno, které symbolizuje jedno zvířátko. A to zvířátko je v naší rodině mocně oblíbené. Zvláště tedy u manžela. A tato kamarádka měla narozeniny a já dávám ráda malé dárečky, které sama vytvořím. Jen tak pro radost.

Chtělo to jen polystyrénový kužel a kouli, provázek,

oboustrannou lepicí pásku a pár drobností na dozdobení.

Takže taková malá legrácka, která snad potěšila.

Slepičky

 Současnou mou motivací ke tvoření jsou Velikonoce. Sice letos jsou až v druhé polovině dubna, ale čas rychle letí. Navíc od minulé soboty trávím veškerý volný čas na naší zahradě. Zkrátka táhne mě to ven, a když vidím tu spoustu práce, která mě čeká, tak velikonoční tvoření přijde zkrátka.

Jednou z věcí, která na Velikonoce nesmí chybět, kromě vajíček samozřejmě, jsou slepičky. V minulých letech jsem si oblíbila jednoduchý střih na slepičky šité.

Zbytků látek mám spousty, filc také a knoflíčky se také najdou.

Střih je jednoduchý, jen mně vadí, že můj stařičký stroj nešije, tak, jak by měl.

A proto jsem ten samý tvar letos vyzkoušela v háčkované podobě.

Alespoň využiji zbytky přízí.

A armáda slepiček je na světě.

Únorová knihovna.

 Přesněji řečeno - Tvořivá knihovna. Každé poslední úterý v měsíci se schází tvořilky v naší knihovně, kde je čeká nějaké zajímavé tvořeníčko, které si pro ně /nás/ nachystají dvě kreativní knihovnice. Tentokrát bylo zadání netradiční. Přineste si sebou tři krabičky od vajíček. Těch na deset kusů. 

Pomocí nůžek bylo třeba vystříhat čtyři prostřední věžičky. A že to nebylo jednoduché, jak se zdá. Docela nás bolely ruce. Karton byl poměrně  tvrdý.

Kdo chtěl, mohl se spokojit s tímto tvarem - špičky -  a kdo měl jiný záměr, tak ještě špičky pěkně zaoblil. Takže další stříhání.

Poté nastoupila tavná pistolka, pomocí které jsme jednotlivé díly k sobě slepily do tvaru kytičky. A vlepily střed - nastříhané proužky ze zbylého obalu od vajíček. A kytička byla na světě.

Kdo chtěl, mohl přidělat stonek s lístky,

 Nechat přírodní provedení, anebo nabarvit barvičkou.

Já jsem zvolila výraznou a živou žlutou.

Ještě nějaké malé dodělávky - více jsem v knihovně nestihla - a ozdoba bude hotová.

 Tvořily jste také někdy něco z obalů na vajíčka???

Známky

Že jsem sběratelka kartičkových kalendáříků, to vědí všichni mojí přátelé a známí. A když mně chtějí udělat radost, tak mně občas nějaký ten kalendářík přinesou. Jenže nyní je to stále těžší, protože firmy šetří a kalendáříky už si nenechají tisknout. Byly doby, kdy jsem jezdila i na sběratelská setkání a burzy. V současné době si kalendáříky vyměňuji se sběrateli v regionu a také poštou, I když pošta své poštovné stále zdražuje. Co mě vždy kromě kalendáříků zaujme, jsou známky na obálce. 

Vždycky mě zaujmou známky jiných tvarů, než je u nás obvyklé.

 Tyto známky z Asie a USA jsou toho dokladem.

A co třeba kulaté známky? Ty se začaly objevovat už i u nás.

I významné osobnosti, nejen u nás, jsou zvěčněni na známkách v různých zemích.

Moc se mně líbí příroda a flora a fauna. I ČR má tuto kolekci.

Moc krásné známky mají v Belgii.

A země, které mají moře se chlubí zase svými majáky.

 A to není vůbec zdaleka vše.

 Jsou i trojúhelníkové známky, malinké, velikosti půl centimetru, nebo naopak obrovské, že se pomalu nevejdou na obyčejnou obálku.

A všechny známky pro mě voní exotikou.

Srdíčkově

 Neráda tvořím stále jednu věc. Momentálně háčkuji vajíčka a věcičky na Velikonoce, ale chtělo to přestávku. A tak jsem se nechala inspirovat svátkem Valentýna. Ne, že bychom ho slavili, to ne, ale zaujala mě srdíčka. Sice jsem jich uháčkovala spousty, ale najdou se ještě taková srdíčka, která jsem nevyzkoušela. A tak do toho.

Tento typ srdíčka jsem už kdysi háčkovala, ale chtěla jsem si ho připomenout.

I v menší variantě a z jiné příze.

A tento typ srdíčka mě lákal už delší dobu, ale nemohla jsem najít návod. Ale Graža, naše vynikající tvořilka z Ženského klubu, mně poradila a zadařilo se. A opět ve dvou variantách.

Přeji pěkné dny!!!!!