Jeden den jako druhý. Jdou za sebou a všechny jsou skoro stejné. Nijak se nic mimořádného neděje, a tak ztrácím inspiraci ke psaní. Přemýšlím, přemýšlím a nic. Tak stále stejné téma a to je zahrada, kde trávím stále nejvíce času.
Jsou krásné, vysoké, až moc. Nedávný vítr si s nimi nepěkně pohrál, a ačkoliv byly upevněny na kůlech, přesto dvě největší zlomil. Ale i přesto jsou na těch vyzrálejších stále hejna krásných barevných stehlíků. Je zajímavé, že je najdou, protože v naší zahradě se objeví, jen když slunečnice dozrávají. Vyfotit je nelze, jak jsou rychlí.
Co mě těší, to jsou letošní rajčátka. Sice jsme museli uprostřed prázdnin zasáhnout, aby je plíseň nezničila, jako loni, ale s tím se dá vypořádat.
Každý den si jich mocně užíváme a i v zimě budou na polévku a omáčku.
I dýněčky hokaidó se letos vydařily. Sice se strašně roztahují, ale snažím se je krotit. Jen nevím, kdy je ten správný čas na jejich sklizeň. Poradíte mně???
Obden sbíráme švestky a jablíčka, takže po dlouhé době došlo i na kynutý táč. U nás se říká lívanec.
A ejhle!!! Jaká to kytička se objevila v trávě???
Že by už neklamný znak toho, že se blíží podzim???