Přeji krásné Velikonoce
plné pohody a dobré nálady
a jarního sluníčka!!!
Je to řemenatka, já ji říkám klívie. Vždy na jaře ji okukuji, zda-li pokvete.
Roztahuji její listy a hledám stvol, který by vykvetl.
A tentokrát malinko jinak. Když jsem ukázala vnoučkovi /tedy osmnáctiletému vnukovi/ své slepičky s překvapením, tak se ne mě zadíval a pravil."Ale proč jsou tak smutné? Jen jednobarevné? Já bych chtěl slepičku hóóódně barevnou!!!"
Nejdříve jsem nechápala, proč se mu ta "reálná" nelíbí. Ale co bych pro svého vnuka neudělala. Zbytečků přízí mám dostatek, a tak se šlo na věc.
Mám ráda teplo, světlo, sluníčko. Ta neustálá šeď mě ubíjí. Ale už se blýská na nové časy. Chodím zahradou a doslova všechny kytičky vytahuji očima. Sice mě mocně bolí záda od práce, ale jaro mně dodává energii a nabíjí mě.
Začalo to krásnou a něžnou bílou barvičkou. Sněženky byly nejen v záhonku, ale rozmnožily se i do trávníku. Poté následovala a následuje žlutá. Vůbec bych nevěřila, co způsobím. Před lety jsem si koupila několik žlutých petrklíčů, po odkvětu je zasadila do záhonku a nyní je jich plný trávník.
Podobné je to i s talovíny.
Další barvičkou je modrá. Zatím trošičku nesmělá, ale určitě to dopadne jako s petrklíči a talovíny. Zkrátka ladoňky budou opět všude.
No, a radost mně pomaloučku začínají dělat i krokusy.
Nejdříve tyto do modra.
Tuto slepičku háčkuji vždycky moc ráda. Už to mám tak naučené, že nemusím hledět do návodu a počítat očka či sloupky. Jde to docela rychle.
Ano - tentokrát únorová. Poslední úterý v měsíci, se my tvořilky, setkáváme v naší knihovně ke tvoření. Tentokrát jsme věděly pouze to, že se bude pracovat s "nějakou hmotou". Naše knihovnice - lektorky jsou velmi kreativní a vždycky nám připraví na tvoření něco nového.
Na stolečku byla pro každou připravena průhledná fólie, která se jmenuje smršťovací.
A ještě obyčejná tužka, pastelky a papír s různými předlohami obrázků. Připomínalo mně to omalovánky pro seniory.
Našim úkolem bylo tužkou obtáhnout na fólii obrysy obrázku a potom podle vlastní fantazie jednotlivé plochy vybarvit. To bylo docela zábavné, ale také pro mně jednotvárné. Naštěstí jsem si vybrala jednoduchý obrázek. Vystřihnout a naše lektorky ho daly do trouby, kde se po chvíli "smrštil a upekl", tedy ztvrdnul. Jeho velikost se zmenšila skoro o 50 procent.
Ještě jsme si mohly svůj výrobek trochu přelakovat bezbarvým lakem. Kdo chtěl mít z výrobku malou brož, tak si přilepil úchytku, a nebo udělal dírku na zavěšení na řetízek či šňůrku.
Určitě vím, že s touto technikou už více tvořit nebudu, ale jsem ráda, že jsem ji poznala.
Ano, čekají a jsou připraveni jít do světa a udělat někomu radost.
Dnešní docela teplé počasí je vytáhlo z pelíšku a začali se rozkoukávat.
Ale musí ještě nejméně měsíc vydržet, než přijde jejich čas.
A třeba přijdou na svět ještě nějací další jejich bráškové.
A pak vzhůru za dobrodružstvím!!!!