Zahradnictví v obýváku

 Tedy ne přímo v obýváku, který denně obýváme, ale v podkroví našeho pididomečku. Máme tam jednu velkou místnost, která slouží na posezení při větších návštěvách a setkáních /vánočních/ s rodinou. Nyní poskytla útočiště pro naše přísady.

Ještě před týdnem jsem pracovala na naší zahrádce jen v tričku, ale v úterý už jsem opět vytahovala zimní bundu a čepici. A při předpovědi, že toto ochlazení má trvat i 14 dní, nezbývalo nic jiného, než poodnášet všechny bedničky s přísadami ze skleníku, /kde je v noci taková teplota, jako venku/, do domečku.

Bylo by opravdu škoda pěkně vyrostlých paprik a rajčátek.

I okurky už také vykukují.

Našla jsem si i místečko pro své muškáty. Na fotce nejsou zdaleka všechny.

Vždyť je to k pláči. V loňském roce jsme měli na pěti stromech asi deset meruněk a letos to vypadá, že to bude podobné. Tak vypadá dílo mrazu. A to bydlíme v úrodné nížině s nadmořskou výškou 220 m.n.m.

 A podobně začínají bojovat i krásně kvetoucí jabloně a ořešáci.

Ach jo.... Je to potíž. Člověk se nesmí na nic těšit!!!!

Už to roste

 Máme už takový letitý zvyk, sázet přísady salátků a kedlubnů do foliovníku začátkem dubna. To proto, abychom na prvního máje se mohli radovat z prvních salátků.

Dříve jsme si přísady kupovali, ale už dva roky si je vypěstováváme sami.

 A zatím se daří.

Že je ve foliovníku pěkně teploučko, je vidět i na fotečce. 

Po krátké chvilce se mi zamlžil foťák.

Už jsou nachystány i přísady paprik a rajčat.

Ale radost mně dělají i kytičky.

Tulipánky /tulipa tarda/ a na skalce kandík. Po tom jsem strašně dlouhou dobu toužila, až jsem jednou neodolala na květinové výstavě v Olomouci jsem si ho koupila. Zatím mým pěstitelským schopnostem

odolává a dělá mně radost.

No, a současné teplé počasí vyzývá ke kvetení i konvalinky, což je asi měsíc dopředu, než v jiných letech.

Mám spoustu červených tulipánů, ale u některých jsem si všimla, že mají zajímavé nerovné, jakoby střapaté okraje.

Zkrátka už to roste. Ale nejenom zelenina a kytičky, ale i plevel.

Bojovnice

 Také se vám někdy stává, že když něco zasadíte na určitém místě, že to tam neroste, ale tam, kde to nechcete, tam to nádherně roste. Tak je tomu i u nás.

Velkými přebornicemi v tom jsou minimacešky.

Nejvíce se jim líbí v naší dlažbě.

A tak chodím a vyrýpávám je a přesazuji, protože manžel chce mít dlažbu čistou.

Hned v závěsu za nimi následují lobelky. To jsou také velké cestovatelky.

 No, a o fialkách ani nemluvě. Ty snad rostou úplně všude.

Přeji krásné jarní /nebo už letní/ dny!!!!

Háčkované slepičky ještě jednou

 Ano, vím, už je po Velikonocích. 

Ale mně to nedá, abych  nepřišla ještě s jednou variantou slepiček,

 které v sobě ukrývají čokoládové vajíčko.

Tentokrát jde o trochu větší vajíčko než u prvních slepiček a navíc vajíčko postavené na vysoko.

Pro děti je vždy příjemné najít nějaké skryté překvapení.

Přeji krásné jarní dny!!!!

Velikonoční přání

 Přeji krásné Velikonoce

plné pohody a dobré nálady

 a jarního sluníčka.

Háčkované slepičky

Co by to byly za Velikonoce jen s vajíčky a zajíčky. I slepičky nesmí chybět. Sice nemám žádný nový vzor, ale tyto slepičky, do kterých se dá schovat malé vajíčko, se loni moc líbily.

Háčkovaní je jednoduché.

 Jde stále jen o dlouhé sloupky a několikrát nahazované sloupky, takže to rychle přibývá.

Zbytky přízí v patřičné barvě jsou také k dispozici.

 A knoflíček, jako očičko, je ze staré flanelové košile.

Tak slepičky, šťastnou cestu do světa!!!!

Voňavá maličkost

 Mám hodně kamarádek a přátel, a tak chci vždy čas od času je potěšit malým dárečkem. K narozeninám, k svátku a nebo jen tak pro radost. Nic nekupuji, ale tvořím.

Stačí vzít do ruky háček, trochu příze a dát se do dílka. A aby to nebylo jen na ozdobu, ale praktické, tak jsem sáhla do zásob usušené levandule, ušila kolečko, které jsem levandulí naplnila a vložila do uháčkovaného kolečka.

A aby to nebylo jen takové smutné, dozdobila jsem háčkovanou voňku bílou mašličkou.

A dáreček jen tak pro potěšení je hotov!!!